Sosnová - historie




Pamětní kniha farnosti Sosnová

Nota pro perpetua memoria - listina, uložená v makovici věže r.1772

 Ve jménu Nejsvětější a Nerozdílné Trojice Boha Otce, Syna a Ducha Svatého byla na podzim r.1772 na kostele sv.panny a mučednice Kateřiny zhotovena malá vížka a na konci listopadu dokončena.

 V této době byla pozemkovou vrchností Pleno Titulo Jeho Milost, milostivý pán Johann Joseph von Frobl, opavského a krnovského na této straně Opavice vládnoucího pana vévody a knížete z Lichtensteinu rada a zemský přísedící, spolu se svou paní manželkou Marií Elisabethou von Frobl rozenou von Marklovský a (gebron? urozenou?) jakožto milostiví patronové tohoto kostela, kteří mnoho dobrého a bohulibého pro něj učinili, jako pořízení 4 bočních oltářů, jmenovitě Ukřižovaného Pána Ježíše Krista, svatého Josefa, svatého Jana Křtitele a Jana Nepomuckého, a ke cti Boží založili.

 Všechno s milostivým povolením z odkazu r.1758 zesnulého Josepha Wolffa staršího a bývalého vinárníka (Weinhandler) zde dle předpisu v jeho poslední vůli, ze které zde jeho vlastní slova ke cti Boží v krátkosti uvádím, jež zněla: Christum Deorum činím se svými dětmi dědicem rovným dílem, čímž jeden díl jako dítě stejný obdrží, aby byl k Jeho větší cti použit. Mimo jiná zbožná díla byla také výše zmíněná vížka pořízena z tohoto dědictví a opatřena zvonkem, o němž bylo určeno, že především má vyzvánět každému v jeho hodině smrti, aby toto znamení vyzvalo lid k vřelé a pobožné modlitbě na pomoc pro něho v poslední hodině, na níž závisí jeho věčné štěstí či neštěstí. Dále má tento zvon znít jako znamení k uctění smrtelné úzkosti Kristovy každý čtvrtek po Ave Maria a konečně má svolávat k oběti mše svaté a ke svátostnému požehnání a k ničemu více, neboť zanechané dědictví má sloužit získání odpustků duši, Boží chvále a radosti Jeho svatých.

 Dědici buďtež dále uvedeni: Anton Wolff, kněz petrin(ského katalogu), který někdejším milostivým pánem Johannem Juliem von Frobl nutným Tituli Mensa obdarován byl, čímž mohl dosáhnouti svého duchovního stavu, a který tu 5 roků 8 měsíců v knížecí farnosti Litultovice, později v Deštné u Opavy pověřen byl duchovní správou a (nyní) zde v Sosnové, kde Titl. milostivým pánem Johannem Josephem von Frobl roku 1765 dne 15. července ustanovena byla nadace lokální kaplanky, na žádost Antona Wolffa jako sosnovský rodák a zdejšího panství věrný Client byl presentován jako první Capellanus localis a též instalován.

 Druhým dědicem byl Joseph Wolff, bývalý dědičný rychtář v Sosnové, který ve věku 39 let vyměnil roku 1758 16.listopadu časné za věčné, Bůh si přál, aby se svými rodiči sdílel věčný pokoj. Třetí dědic byl Frantz Wolff, který se oženil s dcerou Antona Konetzkeho Evou Catherinou z Úvalna, dále 4 sestry, z nichž nejstarší Terezie si vzala Johanna Arbtera, usedlíka zde, Anna Maria Henricha Ungera, zdejšího kováře, Maria Barbara Leopolda Wernera, mlynáře na Dolním mlýně v Lichnově a Maria Agnes Gottlieba Riegera, mlynáře na Horním mlýně v Sosnové.

 V době stavby této vížky byl školním mistrem v Sosnové Joseph Siegel, který byl tohoto roku dosazen po svém otci Antonu Siegelovi (jenž zde byl 56 let školním mistrem a ještě žije) a který se nyní oženil s Annou Marií, dcerou nebožtíka Antona Kinnela, bývalého usedlíka. Kostelníky byli Jacob Dittel prostřední, výměnkář, a Anton Januschke, usedlík, který v posledních dnech přispěl k výstavbě vížky, musel přiložit ruku k dílu a prokázat píli. Tesaři, kteří vížku stavěli, také nemohou být zamlčeni, a to tito: mistr Mathes Brand, tovaryši Johann Brand, Paltzer Brand a Anton Brand. Všichni 4 spolu spříznění.

 Nakonec připomínám, jak vysoké byly současné obilní taxy. Nutno podotknout, že v letech 1770, 1771, 1772, tedy po tři roky byla drahota a velká nouze, pro kterou chudí museli přede žněmi kupovat čtvrtku (měřice) žita za 3 zl. 30 kr., pšenice přes 4 zl. a přitom ji ani sehnat nemohli, protože nebyla na prodej. Teď roku 1772 v listopadu platila čtvrtka žita 1 zl. 30 kr., pšenice 2 zl., ječmene 1 zl. 18 kr., ovsa 42 kr. a bylo tohoto roku z milosti Boží počasí a nezpůsobilo takové škody jako na loděnickém a táborském panském dvoře, kde ani to nejmenší z plodů léta nemohli (ušetřit), ale pro pivovar museli přikoupit ječmen a pro koně nakupovat oves, ba z nebe padající kroupy byly tak silné a velké, že v loděnickém zámku vytloukly 135 okenních tabulí a lidem pracujícím při žních v polích způsobovaly krvavé rány.

 Actum Sosnová 20. listopadu 1772.

O(mnes) A(d) M(aiorem) D(ei) Gl(oriam) S(anctae) V(irginis) M(ariae) L(audes) O(mnipotens) O(?) S(anctissimi) T(rinitatis).

 Drobné mince byly 1772 fenik, půlkrejcar (grešle), dvacetník, měděný dvougroš(?), jak zde v krabici leží.

______________________________________________________________________

1.strana německé části pamětní knihy

 (Pro knihu G.Wolny: Kirchliche Topographie...,Bd.4, Brünn 1862)

 Sosnová (Zossen, ne Zosen)

 Tato ves, která dala jméno malému panství, leží 1,5 poštovní míle východojihovýchodně od Krnova mezi zalesněnými výšinami. Přifařena je k ní jen osada Froblov půl hodiny vzdálená, duchovní péče je příjemná.

Počet duší: 987 katolíků, 1 nekatolík německého jazyka, 10 židů, asi 124 školáků. Protože r.1853 byla stará škola už velmi sešlá, vykoupil patron za spoluúčasti obce skoro nový jednoposchoďový dům, v němž byla zřízena nová škola.

 Patron: majitelka panství paní Antonia von Eichstätt rozená von Wittorf. Dominium Sosnová, okresní úřad, soud a pošta v (Horním) Benešově. Kurát: od 21. června 1848 pan Anton Kaminke, předtím zdejší administrátor, narozený v Lichnově ve Slezsku 1809, ord.1834.

 Kostel sv. panny a mučednice Kateřiny, stojící na neohrazeném hřbitově, byl na místě starého, o němž bude řeč dále, postaven v letech 1725 až 1727 tehdejším majitelem panství Johannem Juliem von Frobel, z pevného materiálu a v novém stylu. Je celý klenutý a od r.1806 se na něm nic nezměnilo kromě toho, že z kostelního jmění byl 1852 pokryt břidlicí a poškozené zdivo kněžiště bylo nově ukotveno.

 Kromě hlavního oltáře, zdobeného alabastrovanými sochami svatých, anděly a jinými zlacenými ornamenty, který má 2 obrazy - totiž sv.Kateřiny a Matky Boží - malované ve Vídni a koupené majitelem panství 1728, jsou ještě v kostele 4 boční oltáře: sv. Kříže (také se 2 ve Vídni malovanými obrazy stejně jako následující), sv. Josefa, sv.Jana Křtitele a sv.Jana Nepomuckého (obraz od Ign. Raaba). Naproti sakristii je kaple sv.Anny, kde je ještě 1 oltář, na němž jsou ze dřeva vyřezané

2.strana

postavy Ježíše, Marie a Anny (tyto stávaly v lesní kapličce na blízkém kopci, zcela zpustošené 1642 Švédy a byly sem přeneseny 1785). Také kazatelna, varhany a křtitelnice jsou bohatě zdobeny, nad sakristií je oratoř, na kůru je kromě některých hudebních nástrojů malý positiv.

 V kostele jsou dva náhrobky, totiž někdejšího majitele Sosnové Jana Štablovského z Kovalovic (+ 40letý ve středu po velikonocích 1556) a 1577 zemřelé šlechtičny Dorothey ze Swynochowa-Kolbic.

 Plechem krytá věž nad hlavním vchodem nese mimo jedny hodiny tři zvony o váze 6 Ct. (nápis: o rex gloriae etc.), 4 Ct. (Jesus Nazaren etc. Lucas, Marcus, Joannes, Christian Hotmann goss mich 1667?) a 30 Pfd. (liber). Také paramenty byl kostel 1806 dobře vybaven, a potom byly nákladem jeho a dobrodinců opatřeny další kasule. Stříbro obnášelo 3 Pfd. (libry) 37 Lth. (lotů), bylo nuceně odevzdáno za dva státní dlužní úpisy v ceně 250 zl. víd. čísla. Kostelu patří 14 jiter lesa a má vlastní matriky od 1688. Za zmínku stojí jenom mešní nadace zdejšího dědičného rychtáře Josefa Wolfa z roku 1768 na 300 zl. (také na Salve a Ave Maria).

 O bývalé faře v Sosnové se zachovala zaručená zpráva, že ji v roce 1478 „administroval“ nějaký Johann. Že byla v 16. století v rukou protestantů stejně jako okolní, není nutno zvláště uvádět. Brzy po 1622 byla filiálkou Brumovic, (kněz) odtamtud zde do 1756 sloužil mši svatou každou 3. neděli, potom každou neděli a svátek, za což brumovickému faráři platila obec (Sosnová) 18 zl.

 V letech 1672 a 1691 byl dřívější kostel sv.Kateřiny

3.strana

popisován jako malý, starý a chudý („misera“), klenutý byl jen v kněžišti, měl dva oltáře (boční Matky Boží), 3 zvony, 1 stříbrný kalich s patenou, 1 ciborium se stříbrnou kupou, 2-4 kasule, 1 nebesa k nesení, křtitelnici, uprostřed kostela visící („pendens“) sochu Matky Boží, 30 zl. v hotovosti a 25 zl. (uloženo) na úrok, také lesík.

 Stará farní budova hrozila zřícením a nikdo ji nechtěl přestavět. K tomu mimo desátek (2 grunty opuštěné, ostatní připojené majitelem panství k panskému dvoru) a 3 zl. 32 kr. stolného od 37 zahradníků, orné půdy na 7 až 8 měřic pro ozimé setí a stejně pro jař, jenže místy zarostlé křovím, louky na 3 dobré fůry sena a velká zahrada u fary. V roce 1691 bylo toto vše propachtováno za 12 tolarů ročně.

 Učitel pobíral od sedláků 5 a od vrchnosti 1 měřici žita, měl pole na 3 měřice (výsevku), školní budova byla "ruinosa".

 Na blízkém kopci (stojí) dřevěná, nedávno obnovená kaple sv.Anny, k níž se o svátku sv.Anny koná procesí.

 Potom co byl 1727 postaven nový kostel, jak bylo výše uvedeno, zřídil 15.7.1765 majitel panství Johann Josef von Frobel nadaci s kapitálem 3650 zl. pro exposita, podřízeného brumovickému faráři, a postavil pro něho obydlí (solidní, pouze přízemní, se 3 místnostmi etc. a se zahrádkou).

 V nadační listině se fundátor zavazuje platit brumovickému faráři 25 zl. 54 kr. ročně, dále poskytnout 6 sáhů tvrdého a stejně měkkého palivového dříví spolu se 4 potažními robotníky (4 dny potažní roboty), avšak proti zaplacení mzdy za kácení a zpracování (dřeva) bez dovozu. Za to si ponechá „farní stateček“ v Sosnové, totiž pole, louky, les a zahradu, desátek etc. však bude dáván faráři.

 Když bylo r. 1784 beneficium povýšeno na samostatnou kuracii, doplnil Religionsfond kongruu.

4.strana

 „Topographie“ Reginalda Kneifla 1806 říká o Sosnové následující:

 Sosnová v knížectví krnovském, v opavském kraji, panu Johannu Juliovi von Frobel, radovi panujícího slezského vévody a knížete a obristovi zemské komory vévodství opavského a krnovského na naší straně Opavice náležející panství (statek) a ves mezi lesy v malém údolí, 1 1/4 míle jihozápadně od Krnova, 2 3/4 míle severozápadně od Opavy. Nalézá se zde vrchnostenský zámek, lokalie a škola náležející ke krnovskému děkanátu, panský dvůr, ovčín, pivovar a 3 malé mlýny na mouku.

 Říká se, že toto panství bylo kdysi rozděleno mezi 3 majitele, z nichž jeden prý sídlil v zámku, druhý u ovčína a třetí na nynějším svobodném dvoře. Všechny tři díly vykoupila paní vdova Franciska Helena svobodná paní von Tharoulle, rozená svobodná paní Kotulinská z Kotulina, a od ní byly v roce 1688 prodány ze Saska pocházejícímu a už tehdy v Kladsku statky obdařenému panu Johannu Juliovi von Frobel. V téže době tu stál mimo zámku a pivovaru dřevěný filiální kostel, přifařený k Brumovicím, panský dvůr ve vesnici a další v lese na jihozápad od vsi a ovčín. Od zmíněného pána zdědil vše jeho syn Johann Julius von Frobel 12. dubna 1709.

 Tento vybudoval v roce 1727 nový krásný kostel z kamene a cihel, rozšířil zámek a založil velkou oranžérii. Vše zanechal 5.prosince 1761 svému synovi Johannu Josefovi von Frobel, který v roce 1764 postavil zděný pivovar, v roce 1765 novou zděnou lokální kaplanku a 15.července téhož roku nadal lokálního kaplana. Současně zřídil

5.strana

rozdělením panského dvora v lese sem připsanou kolonii Frobelhof (Froblov) a rozmnožil usedlosti popuštěním různých pozemků a pustých míst.

 Dědil po něm 29.listopadu 1792 syn jeho bratra, současný majitel, který dal na místě starého sešlého panského dvora ve vsi postavit nový z kamene a cihel, uskutečnil mnohá další zlepšení a usedlosti v Sosnové a Froblově rozmnožil na dnešní počet. V obou osadách dohromady je nyní 136 domovních čísel a 930 obyvatel německého jazyka, včelínů ale 37.

 Nedaleko této vsi (Sosnové) je tzv. Anenský vrch (Annaberg) s bývalou osamělou usedlostí a malým kostelíkem, který byl sice 1642 nepřátelskými Švédy zcela zničen, ale tehdejší vrchností znovu postaven. Nad vesnicí na louce se nachází Anenská studna (Annabrunnen) krytá kapličkou s malou vížkou, jejíž pramen napájí potok pro celou ves a pohání 3 mlýny.

 Katastr obnáší 1138 jiter 1596 4/6 čtverečného sáhu orné půdy, 247 jiter 193 1/6 čtverečního sáhu luk, zahrady, rybník, pastviny a 767 jiter 751 5/6 čtverečního sáhu lesa.

6.strana

Zaslíbený den.

Protokol přijatý shromážděným obecním výborem de dato 23. ledna 1859 v obci Sosnová. Přítomni zhotovitelé. Věc:

 „Co se týče porady a rozhovoru o požárech, které se staly v roce 1851 a 1856, podle ústního jednání s panem duchovním 19. března loňského roku by se měl proti možným požárům držet Zaslíbený den. Byli proto přítomní členové obecního výboru vyzváni, zda se Zaslíbeným dnem dnes souhlasí stejně jako loni 19. března. Je a zůstává jednohlasným přáním zhotovitelů členů obecního výboru jako zástupců celé obce, aby připomínka minulých požárů v naší obci sosnovské se stala církevním svátkem na věčné časy. Nechť se představený obce sejde s důstojným panem lokálním kaplanem a projedná, aby každoročně úterý následující po 27.lednu bylo z kazatelny shromážděným farníkům oznámeno jako Zaslíbený den a v onen den v 9 hodin dopoledne by se konala slavná mše svatá s kázáním a odpoledne ve 2 hodiny slavnostní požehnání by jim bylo udíleno (resp. důstojným panem lokálním kaplanem).

 Pokud by se vyskytla nějaká překážka, pro kterou by se tato církevní funkce v určeném dnu nemohla konat nebo slavit, posune se tato slavnost na následující dny. Zapravení této církevní funkce úřadujícímu důstojnému panu lokálnímu kaplanovi a učiteli převezme na sebe obecní pokladna. Tak i tak slibuje obecní výbor, dohodnutý Zaslíbený den držeti jako svátek, vší nádenické (robotné) práce jakož i světských radovánek

7.strana

 se zdržeti, hlavně se tento den zúčastniti bohoslužeb a slaviti tak, jak je naší katolickou církví ustanoveno. Zároveň přejí a sdělují jednající členové obecního výboru svým nástupcům, aby tento den byl jako Zaslíbený povždy slaven i proto, že v útercích posledních 7 let tři velké a nebezpečné požáry se rozšířily tam, kde - pokud lidská paměť sahá - nikdy v naší obci Sosnová nehořelo, což je důvodem, proč právě tento a žádný jiný den byl schválen jako Zaslíbený. Opět jednohlasně schválený byl tento protokol uzavřen a vyhotoven.

 Za onemocnělého starostu Josef Simba v.r. obecní radní

                                          Johann Gödrich v.r. obecní radní

                                              Členové obecního výboru:

 L.S.                         Adolf Schreiber v.r.                Karl Josef Kinzel v.r.

                                Winzenz Beyerle v.r.                  Josef Gebauer v.r.

                                Josef Januschke v.r.                       Josef Bolek v.r.

                                   Josef Unger v.r.                         Florian Dittel v.r.

                                Josef Rossner v.r.

2. opis tohoto protokolu, schválený obcí Sosnová, nachází se v kostelní truhle.

8.strana

Uctívání svaté matky Anny pochází v obci Sosnová z dávných časů, pravděpodobně od zdejšího pána, jehož dcera oslepla.

 Jednoho dne se slečna šla projít do zámecké zahrady a stalo se, že vyšla do neoploceného lesa, který se už tehdy jmenoval „Annaberg“, a v něm se ztratila. Šla do lesa stále hlouběji, až přišla na místo, kde je dnes kamenný kříž. Uslyšela zde překrásnou hudbu a zůstala tam.

 Rodiče se služebnictvem komtesu všude hledali. Přišli také na Annaberg a s velkým ulehčením slečnu na výše popsaném místě našli. Když se jí ptali, co tam dělá, opáčila, zda oni snad neslyší tu nádhernou hudbu shora od studánky? Když vzhlédli, spatřili překrásný obraz sv. matky Anny.

 Panstvo, které bylo velice zbožné, často úpěnlivě prosilo Boha, aby se jejich dceři vrátil zrak, jak se také skutečně stalo.

 Jako dík za Bohem prokázané dobrodiní nechal pán na místě, na němž visel zmíněný obraz, postavit kapli, která byla brzy navštěvována mnohými poutníky. Mnozí nemocní zde nalezli zázračné uzdravení. O tom svědčily devocionálie, které se dodnes u obrazu sv.Anny nacházejí, totiž nohy, oči, jazyky atp. Jenže toto místo milosti nesmělo dlouho existovat, protože v době císaře Josefa II. vyšel příkaz o zrušení starých vedlejších kostelů a kaplí. Také byl zrušen i malý kostelík na Annabergu, který musel být uzavřen a stržen. Tehdy (1785) byl

9.strana

milostný obraz přenesen do farního kostela, kde byl zavěšen v tzv. kapli sv. Anny, v níž se nalézá dodnes.

 Milostné místo však nemělo zcela zaniknout, neboť roku 1843 se našel dobrodinec jménem Daniel Rieger, který chtěl na Annabergu postavit nový kostelík sv. Anny. Protože k tomu nedostal povolení, dal na onom místě postavit kamenný kříž, který 1. října 1843 místní farář (P.Michael Scharabatke? - pozn.překl.) slavnostně posvětil, a v aleji, která u tohoto kříže začíná, Křížovou cestu.

 R.1900 dali zbožní dobrodinci zcela renovovat kříž a r.1903 Křížovou cestu.

 S tak zvaného Annabergu se schází severozápadně dolů ke kapli Anenské studánky, která byla na panské louce vybudována pravděpodobně po stržení kaple na kopci. O jejím vzniku se vypráví následující:

 Před mnoha lety žil v usedlosti čp.17 v Sosnové sedlák, který před několika lety oslepl na obě oči. Často úpěnlivě prosil sv. Pannu Marii a sv. matku Annu o navrácení zraku. Zmíněný sedlák se později přestěhoval do sousedního Benešova. Zde se mu jednou v noci zdálo, že se má nechat přes les zavézt na louku, kde se nalézá Anenská studánka, tam najde pramen, jehož vodou se má často omývat. Učinil tak a zázračným způsobem se jeho oči opět otevřely. Jako dík nechal u studánky postavit sloup s obrazem sv. Anny.

 Když toto vešlo ve známost, putovali mnozí k tomuto obrazu, aby si tu vyprosili vyslyšení ve svých záležitostech. Od vesnice Sosnová půl hodiny proti

 Zde německý text končí.