Lichnov - historie




Pamětní kniha farnosti Lichnov od roku 1900“ je z větší části dílem tehdejšího faráře Aloise Pohlnera, který sebral údaje z různých pramenů. Jednotlivé kapitoly pak postupně doplňovali svými přípisky další duchovní správci farnosti. Německý text končí roku 1936. Z nějakého důvodu, nejspíše politického, farář Josef Römer v kronice nepokračoval. Zápisy, týkající se let 1945 - 1965, dodatečně doplnil P. Vladimír Valenta, první český administrátor farnosti. Dále pokračují zápisy průběžně do dnešní doby.

 Německé části pamětní knihy přeložila Zdeňka Mollinová.

 _____________________

Matriky

 Zdejší farní matriky začínají rokem 1664 a jsou psány někdy německy, někdy latinsky. Jsou vedeny nejen pro obec Lichnov, ale také do roku 1695 včetně i pro Milotice. Dubnice byla od Lichnova odfařena už před rokem 1664, pravděpodobně někdy v letech 1602 - 1626, kdy majetky v Lichnově a Dubnici prodejem a koupí přišly do různých rukou.

 Poslední zápis z Milotic ve zdejší sňatkové matrice zní: Anno 1695 In Februario : 6. hujus Copulatus est Iuvenis Georgius Scholtz Martini Scholtzes legitimus filius ex Milkendorff, cum Virgine Anna Georgii Meyers legitima filia etiam ex Milkendorff; testes sunt: Friderikus Folgenhauer et Mathaey Schmidt ex Milkendorff /Utq. (Zkratka znamená uterque - jméno mohlo znít také Mathaus.)

 Poslední zápis úmrtí zní: 1695. 28. Augusti ist daß In gott ruhenden Christoff Meiers Hauswirthin Nahmens Kathrine In Milkendorff bestadt worden. Im alter 60 Jahr. (28. srpna byla v Pánu zesnulá Kryštofa Meiera hospodyně jménem Kateřina v Miloticích pochována. Ve věku 60 let.)

 Poznámky týkající se místa pohřbu „orientem versus“, „occidentem versus“, „meridiem versus“ se mohou vztahovat na různé (části) hřbitova. „Meridiem versus“ znamená místo blízko kostela, „occidentem versus“ může znamenat hřbitov na farním poli nad domy čp.289 a 217 vedle farních polností, pokud tím nejsou míněna různá místa u kostela na prvním hřbitově, protože v době oněch matrikových zápisů hřbitov na farním poli ještě neexistoval.

 V křestní matrice je na konci roku 1695 následující poznámka: „Vom Jahre 1696 anfahent der Lichtner Tauflinge allein.“ („V roce 1696 začali (být uváděni) lichnovští křtěnci samostatně.“)

 

Světské dějiny panství a vsi Lichnov

z pamětní knihy fary v Brumovicích

 (Ves) je rozdělena do dvou řad Zlatým (nebo Rábovským) potokem (Čičinou). („Rábovský potok“ se jmenuje podle „Rábenice“?, která teče do horní vsi z okolí dnes už neexistující obce Rábov.) Starý kostel je prostorný, krásně klenutý a světlý. Naproti sakristii stojí kaple a nad hlavním vchodem věž s hodinami.

 Podle starých zápisů náležel kdysi Lichnov jako samostatné panství svobodným pánům Lichnovským, jejichž sídlem býval zámeček u dnes rozparcelovaného „horního“ dvora. Před reformací tu byla fara, které byly ještě přiděleny Milotice a Dubnice, zmizela v době luterství. Teprve začátkem 18. století se podařilo zápalu misionáře z Tovaryšstva Ježíšova P. Kořistky získat obyvatele pro katolickou víru. Po této změně nechal krnovský vévoda za účasti obce postavit roku 1730 nynější kostel, ke kterému byl roku 1755 umístěn brumovický kooperátor jako lokální kaplan. Konečně roku 1784 byla Religionsfondem založena localie, roku 1843 povýšená na faru, pro niž byl také systemisován Religionsfondem kooperátor. (Ens: Oppaland)

 In loco svobodná dědičná rychta a tři selské krčmy, všechny tři s právem (čepování) pálenky. 32 sedláků, 8 chalupníků, 245 domkářů a hoferů. Polí 1467 jiter, luk 249 jiter, pastvin 506 jiter, lesa 1303 jiter. Na místě Linkovy usedlosti (stávala) bývalá "dolní" krčma.

 Lichnov se stal kolem roku 1340 samostatným dominiem, k němuž patřily kromě zaniklých vsí Rábova a Milotendorfu (Dochova?) také Milotice a Dubnice. Dva panské dvory – „horní“ se zámkem a „dolní“ - jsou důvodem k názoru, že tu existovala dvě dominia s názvy „Horní Lichnov“ a „Dolní Lichnov“.

 Kupní smlouvou mezi markrabětem Johannem Georgem z 24.6.1612 a dědici Jana Lichnovského z Voštic (přešel Lichnov) za 28 000 zlatých ke krnovskému knížectví. (Akten-Repertorium des fürst. Kammeramtes 1229 - 1790, Fasc.16, Fach 4, Kasten 1.)

 Privilegium pro Lichnov („Lichtenau“) Mikuláše, vévody opavského a ratibořského 1340. - Puštění práva odúmrti Lichnovu za dávky v husách a slepicích 1573. - Privilegium obce Lichnov („Dolní Lichnov“) od Bernarda Lichnovského z Voštic de dato Lichnov 1559 - v opisu (ibid) kupní smlouva mezi majiteli vsi Lichnov („Dolní Lichnov“) sourozenci Janem Burianem a Petrem Jindřichem Lichnovskými z Voštic a Adamem Engelbrecherem o prodeji zdejšího „horního“ mlýna za 225 zlatých de dato Lichnov 24. dubna 1600 - Copia (ibid 4. Fach, Fase 15.)

 Kupní stvrzenka o prodeji panského „dolního“ mlýna v Lichnově za 300 zlatých Tobiasi Čechovi - Krnov 29.9.1679 (ibid 6 - 25).

 Kupní stvrzenka o prodeji 7 slezských výsevkových korců panského (lesa?) tzv. Eichbergu lichnovským Michalu Philippovi a Friedrichu Kinzelovi za 30 tolarů kupní ceny a 3 zlaté (ročního) důchodu - 30.12.1720 (ibid 11 - 55).

 Lichnovská „horní“ krčma obdržela náhradou za odňaté pole a louku v tzv. „Kriegholz“ 6 slezských výsevkových korců v „Hegerwiese“ - 7.2.1723 (ibid 12 - 37).

 Rozparcelování čtyř horských panských dvorů, totiž lichnovského horního a dolního, zátorského a čakovského 1752 (ibid 3 - 25).

 Kupní stvrzenka lichnovského rychtáře Philippa Thrula na 25 zlatých kupní ceny, 34 krejcarů (ročního) důchodu a poplatek za schválení převedeného vlastnictví za 4 1/2 slezských výsevkových korců z panského tzv. „Hafelbergu“ (ibid 33 - 213).

 Udělení práva vinného šenku a pořádání muziky lichnovskému dědičnému rychtáři Philippu Thrullovi spolu se žádostmi z roku 1773 a 1775. (Toto) privilegium uloženo v Lichnovském protokolu sv.16 (ibid 42 - 285).

 Povolení prodeje tří kopců, náležejících lichnovskému „dolnímu“ dvoru, totiž Kerzbergu, Lagerbergu a Ödebergu o výměře 10 1/4 slezských výsevkových korců za 435 zlatých kupní ceny, 3 krejcary (ročního) důchodu, 1 krejcar daňového příspěvku a poplatky za schválení převedeného vlastnictví - 5.10.1781 (ibid 48 - 352).

 Povolení 3 sáhů dřeva pro lichnovskou školu 1790.

Lichnovský urbář,

týkající se vsí Lichnov, Dubnice a Milotic incl. pusté vsi Rábov:

(1. Register)

2.) Privilegium o vsi Lichnově od Mikuláše, vévody opavského a ratibořského de Ao 1340.

3.) Puštění práva odúmrti Lichnovu za dávky v husách a slepicích 1573.

4.) Privilegium lichnovských de Ao 1559 - originál listiny

Register všech povinností, práv a příslušností statku Lichnov z 10.května

 Jedno velmi pěkně postavené rytířské sídlo se šesti pokoji a komorami, dvěma klenutými sklepy a krásnou prostornou světlou kuchyní, také u dolní dvorní místnosti malá klenutá pisárna. Nad dolní střechou je hrázděná (nástavba) na dva pokoje a komoru a také zbrojnice, vše z lepenice postaveno před pánovou smrtí.

 Před tímto domem stojí klenutá brána, v níž je dole malý pokojík a kuchyň, nahoře pokoj a komora. Po pravé straně domu nová pekárna s koutem pro pálenici (kořalky), u ní lázeň s místností pro oblékání a svlékání, nad ní (nízká?) sýpka na obilí. Poznámka: Paní vdova si vzala sebou všechny vany, naběračky, škopky a vše příslušenství až na holé lavice a kamna, protože je nechal pořídit zesnulý pán.

 Po levé straně je poschoďová stavba, dole pokoj, nahoře pokoje a komory, s klenutým sklepem doposud užívaným k ukládání piva.

 Dále je u tohoto domu dobrý pivovar se sladovnou, s pánvemi, novou (spilkou?) a vším dalším příslušenstvím, s várečným právem a právem výčepu v krčmách. V Pánu zesnulému pánu vynášel přes všechny náklady 500 zl. zisku. Item prádelna a sušárna přádla.

 Dále jsou při tomto dvoře dva velké krásné sady osazené dobře plodícími ovocnými stromy, získá se v nich také hojně trávy, takže v létě se sem denně vyhání dobytek a ještě se získá vůz sena. Item se tu pěstuje cibule, česnek a další kuchyňská zelenina. V horní zahradě za starým čeledníkem stojí dvacet sedm úlů, někdy více či méně, jak se daří. A ještě dvě zahrady - jedna u stáje, druhá neosázená za stodolou. K tomu ještě ve vsi propachtovaný sad a pod ním zeleninová zahrada. Item zahrádka zvaná „u Kašparova domu“ s několika jabloněmi a na dvě fůry sena byla vysazena mladými štěpy.

 Item nová chmelnice, založená přede dvěma lety, takže právě letos dala spoustu chmele.

 Item je při tomto dvoru haltýř, v němž mohou být ryby přechovávány v zimě.

 Dále ještě před domem tak zvaný „horní dvůr“ s chlévy pro dobytek, koně, prasata a se sýpkou, s velkým zděným ovčínem vším potřebným dobře opatřený.

 U tohoto dvora může být vyseto 33 korců ozimé pšenice, jak se stalo letos, která dá trojnásobný výnos.

 V žitě sedminásobný a letos osminásobný výnos ze zasetých 88 korců.

 Jarní ovsy daly devíti a půl násobný. Ječmen dvojnásobný na šesti korcích, ačkoliv šafář odhadoval trojnásobný. Hrách devět až deset měřic. Vika tři čtvrti měřice. Jetele osm měřic. Konopí šest měřic.

 V dobytku se chová přes zimu šedesát dojnic a ovcí přes zimu sedm set, krmiva mají dostatek.

 Prasat obvykle šedesát kusů.

 Slepice a husy podle potřeby v přiměřeném počtu.

 Klisny podle pánova přání: doposud 12 kusů a dva valaši ve dvoře, někdy více.

 Z luk pod černým borovým lesem a z oprávněných dávek podle stáří (porostu?) se získá na 90 vozů sena, takže s přínosem z chmelnice může být celkové množství sena určitě 60 fůr.

 Ve vsi je také mlýn, mlynář je dědičný, platí pánu měřici dobrého žita k osevu, půl měřice pšenice a dvě pěkná vykrmená prasata (Speckschwein) k nasolení(?).

 Item dovoz a odvoz jak je potřeba.

 Item vrchní i nižší právo na celém panství náleží pánu.

 Taktéž i kostelní collatura.

Dolní dvůr v Lichnově

 Ještě se v Lichnově jedno popluží nazývá „dolní dvůr“. Ve starých registrech není uveden, protože byl založen teprve přede dvěma lety. Zesnulý pán ho vytvořil spojením jednoho koupeného selského statku a pusté usedlosti Heydowetze staršího.

 Dvorská pole, jak jsou tu popsána, podle podzimního osevu jsou:

pšenice 1 a 2 čtvrtky korce. Žita 2 korce a 6 měřic.

 Jarního ječmene 10 měřic, možná celý korec bude vyset.

 Ovsa 5 korců 7 měřic a 2 (mírky?)

 Hrachu 3 měřice a 2 (mírky)

 Pohanky 3 měřice a 2 (mírky)

 U zmíněného dvora Heydowetz jsou také dvě louky, které dávají 100 fůr sena ze senoseče a z otavy.

 Item louka u vykoupeného Meuerova statku přibližně 10 vozů (sena).

 Item krásné místo u téhož statku, porostlé duby a mladými břízami, teprve ke kácení.

 Také ke dvoru Heydovetz náleží březový les, z něhož se dá vysekat ročně za 30 až 40 tolarů. Protože by měl být vykácen v příštím roce, odhaduji jeho výnos, než mladé dřevo doroste, na 20 tolarů.

 Na zmíněných dvorských pozemcích na panské louce stojí ještě staré zděné stavení zrušeného mlýna, o němž se ví jen tolik, že ho měli udržovat a potřebné stavivo přivážet dubničtí stejně jako k lichnovskému hornímu mlýnu lichnovští. Jistě by se našli lidé, kteří by jej obnovili a učinili výnosným, jen kdyby to bylo povoleno.

 Také sobě zesnulý pán koupil o velikonocích 1609 Matznerovu zahradu ležící u dolního dvora. Na kupní cenu 40 tolarů složil 6 tolarů a zavázal se ke splátkám 1 tolaru vždy o velikonocích, pokud nebude částka splacena.

 Ještě koupil roku 1610 zahradu Adama Bitmana za 30 tolarů, na které složil 8 tolarů a zavázal se k ročním splátkám 1 tolaru a 18 grošů.

 Selský dvůr byl jím samým roku 1608 koupen od dědiců Lorenze Larische za 288 tolarů, na něž dal hotově 132 tolarů a zbytek se zavázal splácet po 4 tolarech ročně. V letech 1608, 1609 a 1610 splatil 12 tolarů, takže zbývá splatit 144 tolarů po 4 tolarech ročně, jak bylo uvedeno. V tomto dvoře dal zesnulý pán postavit krásný zděný ovčín pro 600 ovec, (kůlnu?) a klenutý sklep z úplně nového (staviva).

 Službu v tomto dolním dvoře konali většinou lidé z dolního Lichnova a pán jim uložil tyto roboty při orání a potažní (robotě), že nemuseli jezdit (robotou) k hornímu dvoru. Také si tu pán držel čtyři hřebce.

 Na pastvu je nyní vyháněno z tohoto dvora:

Dojné krávy a telata.....................................20 kusů

Ovcí přes zimu..........................................200 kusů

Prasat........................................mandel.....15 kusů

 Počet zajíců (ušáků, Öhrlen) stoupl v údolí tak, že je ve vsi Lichnově nespočetný a tak velký, že vrchnosti náležející prodej může vynést 40 tolarů a více, a oni se opět rozmnoží. Všechny ovocné i jiné stromy v celé obci, pokud nejsou za ploty, náleží vrchnosti, i na pastvisku dolní rychty, a žádný poddaný si je nesmí přisvojit.

Poplatky

 Ve stříbře:

Ve vsi Lichnov dávají sedláci, zahradníci a pěší(robotězi) 38 tolarů a 30 grošů.

 Ve slepicích:

 Sedláci v Lichnově........................1 kopu 46 kusů

 Robotězi (domkáři?)....................... 26 kusů

 Zahradníci................................1 kopu 2 kusy

 Ve vejcích:

 Sedláci...................................3 kopy 1 mandel

 Robotězi.................................. 1 mandel

 Zahradníci................................6 kop

Roboty ze vsi Lichnov

 Každý zdejší sedlák je pánu povinen 8 dní potažní roboty s vlastní stravou při orbě.

 Dále se pán s lidmi srovnal na dalších dnech při vožení do mlýna, kdy totiž vozili pána a jeho čeleď tam i zpět, aby místo toho ještě orali na 10 dní. Takže nyní to činí devět dní k panské potřebě.

 Desátý den (potažní roboty) pro mlýnskou a panskou službu byl potvrzen a učiněn povinným knížecí správou. Zato bylo rozhodnuto, že výplata za stráž (náhrada za hlídací povinnost?) 9 grošů, 2 slepice a mandel vajec už nebude přijímána, a pokud pán nebude doma, musejí (poddaní) povinně hlídat.

 Při žních je každý povinen pracovat dva dny při vlastní stravě a s vlastními povřísly, snopy skládat do mandelů a svážet do stodoly.

 Při senoseči jeden každý dva dny. Při sušení sena je pán povinen dát jídlo, ke snídani dva krajíce chleba, tvarůžek a piva jak se pánu zlíbí.

 Nadto je Peter Peschke, sedlák, za kus pole, který mu pán popustil, povinen pracovat ještě jeden den s vlastní stravou při žních a jeden při senoseči.

 Také musejí (každý) při vlastní stravě posekat, usušit, nakopit a svézt do panského dvora 2 fůry sena z dvorské louky a třetí fůru z Milotic.

 Dále jsou sedláci povinni po řadě, jak jim bylo povoleno, přivézt čtvrtou fůru sena. Pokud nebude seno, pak dvě fůry obilí jak pán rozhodne. Jeden každý je pak povinen vyvézt z panského dvora na pole 6 vozů hnoje.

 Item jeden každý musí na vykázaném místě posekat a přivézt 3 fůry palivového dřeva z panského lesa do panského dvora.

Pěší robota

 Těchto lidí je jedenáct a jsou povinni: při vlastní stravě a u panského potahu dva dny žnout.

 Dva dny při senoseči při pánově stravě jako sedláci.

 Dále musí při vlastní stravě navázat na panském vlastními povřísly 9 kop snopů ozimého i jarního obilí a postavit do mandelů.

 Item trávu, která na panských lukách zbude po sedlácích, usušit, nakopit a uložit do seníků.

 Item každý naložit na panském 6 fůr hnoje na panský potah a zavézt na pole.

 Item všechen hnůj, který vyvezli na pole sedláci, oni sami i vrchnost vlastními potahy, jsou robotězi povinni na poli shodit a rozházet.

 Item nečistotu, která vznikne na panském potahu, jsou povinni odklidit.

 Item zelí vytahovat (sklízet), ploty a zahrady udržovat, len, cibuli, dále ostatní kuchyňskou zeleninu plít. Při této práci jim však pán poskytne každý den svačinu.

 Item jsou povinni vázat došky a pokrývat stodolu a stáje, také stáje a ostatní budovy lepit (kleiben, utěsňovat?), stodolu vyklízet, louky urovnávat, krtčí nory ucpávat a zarovnávat. Při této práci jim pán dá snídani.

 Item len a konopí trhat, koupat ovce, také ostříhat - od kusu jim pán dá dva groše.

 Co se týče hlídací povinnosti a platby, mají robotězi stejnou jako sedláci.

Roboty zahradníků (posedníků, chalupníků)

 Každý jeden den s vlastní stravou při senoseči a také při žních. Item jeden každý 1 ovci ostříhat za 2 groše.

 Item jsou zahradníci povinni ukládat seno do seníků.

 Item jako každý poddaný povinni pánovi hlídací službou. Sedláci a robotězi se však s pánem dohodli, že nebudou hlídat, ale jak už bylo uvedeno za to jeden každý dá jeden den orby a stříže a také 9 grošů v penězích, 2 slepice a mandel vajec, jestliže však pán nebude doma, jsou povinni pozorně hlídat. Tedy se zahradníci také s pánem o hlídání dohodli a jeden každý dává 10 grošů k pánovu užitku.

Zvláštní roboty

 Tito lidé sedláci a robotězi jsou povinni pánu při jeho potřebě v domě i mimo dům, jak jim nařídí, na tři míle cesty s velkým vozem (fůrou) nebo s malým (lehkým) vozem půl druhé míle s vlastní stravou a krmením jeti, jestliže jedou na tři míle, mohou se spřáhnouti, jestli na půl druhé, musí každý sám zapřáhnout.

 Co se týče vožení osoby pánovy a jeho čeledi, dohodli se s ním a orají za to jeden den, jak je u sedláků a robotězů uvedeno.

 Item celá obec lichnovská, sedláci, robotězi i zahradníci jsou povinni jít na velký i malý hon tak často, jak jim bude přikázáno, a pán dá za kus zabité zvěře jelení 4 grešle, za srnce 1 grešli, za medvěda 4 grešle, za divoké prase 4 grešle, za lišku 1 grešli, za vlka 4 grešle, za zajíce 6 haléřů.

 Item sedláci jsou pánu povinni přivážet ke stavbě zámku, dvora nebo pivovaru stavivo, kamení, vápno, písek, cihly a potřebné dřevo, šindele a další potřeby.

 Item sedláci v Lichnově jsou oddávna povinni plést sítě na zajíce z panského přediva, jestli se jim tak nařídí. Zesnulý pán se však s nimi dohodl, že mu místo toho jeden každý dá 7 1/2 grešle.

 Item celá obec lichnovská stříhá (všechny) ovce a pán jim přitom musí dát stravu.

 Item sázet rostliny.

 Item všichni lichnovští pacholci musejí jeden každý z nich jeden den ledy sekat a řezat.

 Item všechny lichnovské děvečky musejí vykopávat řepu.

Jiné mimořádné důchody v obci Lichnov

 Krčmy povoluje a odnímá pán. Krčmář je povinen dnem i nocí, pokud pán není doma, hlídat na zámku, odebírat pivo a také chodit na lov.

 Item je v této obci potok, který dává grundle (mřínky) a (?).

 Item v této obci je vykoupeno právo odúmrti a každý sedlák a robotěz za to dává ročně pánu jednu husu.

 Item jsou sedláci a robotězi povinni k hornímu mlýnu podle potřeby přivázet stavební dřevo a jiné náležitosti.

 Item v obci Lichnov je každý hospodář povinen pánu poslat při setí obilí (?) jednoho na dva dny okopávání, to s pánovou stravou.

 Item každý hospodář a každá hospodyně jeden den sklízet obilí s pánovou stravou.

 Ještě je v této obci postavena cihelna na 14 000 cihel při jednom pálení a sedláci jsou povinni přivážet k ní i odvážet vše potřebné.

 Také vápenka za krčmou, k níž musejí přivážet vápenec, dřevo a ostatní.

Břemena panství Lichnov

 Kdo je pánem Lichnova, musí být připraven sloužit Jeho knížecí Milosti dvěma jízdními rytíři.

 Také byl spor mezi Jeho knížecí Milostí a lichnovským pánem kvůli lesu, náležejícímu k lichnovskému majetku a platu z něho. Pře, která je nyní v klidu, se týkala kusu lesa asi čtvrt míle cesty dlouhého a asi míli širokého.

 Ještě lichnovskému faráři z vykoupeného dědičného rychtářství a dalších přikoupených polí 3 korce 1 věrtel žita a stejně tolik ovsa.

 Ještě z dubnického panského dvora faráři v Úvalně 3 korce žita a stejně ovsa.

 Mimo tohoto není známo žádné břemeno a zástava, váznoucí na panství Lichnově, než na dolním dvoře a dvou zahradách u něho, jak už bylo uvedeno.

Privilegium týkající se komorní vsi Lichnov, dané v Opavě v neděli „Judica“ 1340

 My, Mikuláš z Boží milosti vévoda opavský a ratibořský činíme tímto nyní a in perpetuum známo, že Našemu milému a věrnému Přeskovi z Lichnova za jeho dnem i nocí věrně a nepřetržitě konanou službu vesnice Milotice a Rábov (Milotice pravděpodobně podle Miloty z Benešova z mocného rodu pánů z Kravař, pozn. aut.) spolu s lesem u Milotic ležícím, item dva lány ve vsi Babrovice cum omni Jure se všemi požitky k tomu náležejícími darujeme a předáváme všechny nyní specifikované pozemky se všemi právy za věrné služby výše jmenovanému Przescovy a jeho potomkům (dědicům) v pravé dědictví, aby s nimi jednal a zacházel dle vlastní vůle, ještě přikazujeme: že jsou cum omnimoda Facultate privilegiret: a darované statky jmenovaného Přeska jsou jeho dědictvím a sídlem jako barona podle zvyklostí země, což zakládáme tímto listem a Naší pečetí potvrzujeme. Stalo se v Opavě Ao 1340.

 

(Listina Bernarda lichnovského z roku 1559)

 Já, Bernhart Lichnovský z Voštic, dědičný pán na Lichnově, činím vůkol známo tímto listem všem, kdo tento list slyší nebo čtou, že jsem se rozhodl svým poddaným v Lichnově na jejich snažné prosby a žádosti tímto listem tu milost dáti a stvrditi, že povinné roboty, jež jsou dlužni a jimi zavázáni mně a mým dědicům a budoucím pánům na Lichnově, kterými jsou odedávna stále povinni, u mého pana otce pana Jana z Voštic, pána a vládce panství již dlouho a u mé paní matky Žofie z Drahotuš (konali).

 Já, již zmíněný Bernhart Lichnovský z Voštic, dědičný pán na Lichnově jejich snažné žádosti a vklady neodmítaje, činím tímto známo, že zde sepsané articule zavazují je, jejich potomky a budoucí poddané v Lichnově mně, mým dědicům a budoucím pánům Lichnova na budoucí věčné časy.

 Jsou povinni dávat platu 9 zlatých rýnských a 11 grošů každoročně o sv. Jiří a sv.Michalu po všechna léta, ročně: 9 zl. 11 gr.

 Item ze 31 sedláků povinných potažní robotou jeden každý je povinen 8 dní orati na panském, jen jeden z 31 oře 4 dny: dále jsou povinní potažní robotou i pěší robotou jeden každý 4 fůry hnoje z panského dvora vyvézti na panské pole.

 Item každý povinný potažní robotou musí 3 měřice ozimého a 3 měřice jarního obilí svázat svým lanem (svými povřísly?) a do panské stodoly zavézti, také musí přivézti jeden každý povinný potažní robotou 2 fůry sena z Milotic a jednu fůru z louky pod hájem (oborou?) a také musí 3 fůry dřeva v panském lese nasekati a do dvora přivézti.

 Dále povinní pěší robotou, jichž je deset, musejí jeden každý 9 kop obilí (snopů) svázat svým lanem (povříslem) a 1 fůru jich zavézt do panské stodoly.

 Item pěší robotou povinní musejí potřebné v panském dvoře opravovat, ploty a střechy na kůlnách, šopách a stájích pokrývat došky, které navážou z panské slámy.

 Item v létě jsou sedláci jeden každý povinen dva dny sklízet (obilí) a dva dny trávu kosit, jeden den pod hájem a jeden den pod „Hunbergem“ u Milotic. Také jest pán povinen dáti jim přitom jídlo a pití.

 Item jsou povinni zelí sázet, jeden rok jedna polovina vsi a druhý rok druhá polovina, a pěší robotězi jsou povinni zelí podsekávat. Item musejí jít k lovu, když je vyhlášen, dále každý robotěz upříst přadeno příze z pánova přediva.

 Tyto sepsané articel jsou povinni a dlužni konati, přičemž já, podepsaný Berhart Lichnovský z Voštic, dědičný pán na Lichnově prosím jednoho každého budoucího pána na Lichnově, aby ponechal (roboty) lichnovských poddaných podle práva a je nezvyšoval a nežádal více, je a jejich dědice a nástupce ponechal tak, jak jim bylo odedávna za mých předchůdců, rodičů a bratrů a dědiců vládnuto a po spravedlivosti a jejich obdaření (právu). Tu k lepšímu stvrzení listiny a pro jistotu dávám svou pečeť při dobrém vědomí a vůli na tento list. Dáno a sepsáno na Lichnově v neděli Nejsvětější Trojice roku od narození Pána našeho Ježíše Krista Spasitele 1559.

(Udělení práva odúmrti lichnovským 1537)

 Jeho Jasností vysoce urozeným knížetem a pánem Georgem Friedrichem markrabětem brandenburským, štětínským a pomořanským, v Kašubsku a ve Slezsku v Krnově atd. vévodou, purkrabím v Nierenbergu a knížetem v Rigen, naším milostivým pánem My jmenovaný vrchní hejtman a rada v domě krnovském, činíme tímto listem známo všem, že před nás předstoupil urozený a ctihodný pan Niklas Lichnovský z Voštic se svými poddanými, rychtářem, staršími, přísežnými, zahradníky a celou obcí jeho vesnice Lichnov a přednesli Nám jako rozmnožiteli práva a jeho (udržovateli?) v tomto knížectví krnovském (žádost) o (právo) odúmrti a dědictví, které by oni odkoupili od svého dědičného pána nebo aby zrušeno bylo, že když zemřelý nezanechá dětí, aby dědictví připadlo místo příbuzným dědičnému pánu.

 Už zmíněný tamní rychtář, starší přísežní a celá obec vesnice Lichnov sešli se oni sami za sebe i za své potomky se svým nynějším pánem i za jeho (nástupce), neboť ve věci dědictví a odúmrti nechtěli by přisouzenému odporovati, tak tedy žádali Nás a prosili, abychom se vložili v jednání a ve věci odúmrti a dědictví je s jejich dědičným pánem v dobrém rozsoudili, jak následuje.

 Tedy často už zmiňovaný dědičný pán i za své dědice a nástupce v držení vsi Lichnov propustí odúmrť a nápad nynějších i budoucích poddaných v Lichnově zemřelých za to, když každoročně jeden každý sedlák osedlý husu a jeden každý zahradník slepici mimo ostatní povinné platby a užitkové dávky vždy na den sv.Martina podati a odevzdati povinen bude. Má pak každý poddaný, ať svobodný či nesvobodný, při zdraví těla či na smrtelném loži, právo a moc řádným způsobem před přivolanými svědky udělat svůj testament, a co v něm odkáže příbuzným a přátelům, to má býti platné. A chce se zmíněný pan Lichnovský na žádost podanou jeho poddanými práva odúmrti zříci, jak zde prohlásil před Námi za sebe i své nástupce.

 To značí, že dojde-li k úmrtí, dědictví jednoho každého poddaného v Lichnově podle saského a císařského práva připadne nejbližším pokrevním příbuzným a dědicům a jim zůstane, aniž by museli žádat souhlas svého nynějšího či budoucího dědičného pána. A potvrdily obě výše zmíněné strany před Námi služebně (poníženě?) dohodu a jednotu přijmout rozhodnutí Našeho Vysoce ctěného pána, v čemž jsme jejich prosbu vyslyšeli a toto schválili.

 Potvrzeno a schváleno za Našeho nejmilostivějšího pána v síle (právní) tohoto listu (jménem) Našeho Milostivého knížete a pána, jeho knížecí Milosti dědiců a nástupců v tomto vladařství a jeho právu a spravedlnosti beze škody.

 K původu této smlouvy a jejímu potvrzení byly vyhotoveny dva stejné (opisy) panem předním sekretářem Našeho nejmilostivějšího pána knížete a každé straně předány. Stalo se a dáno v Krnově v pátek před (nedělí) Palmarum 13. března po narození Našeho milého Pána a Spasitele Ježíše Krista roku 1537.

 Joachim von Dalgmer? vrchní hejtman

 L.S. Hyronimus Reinnwalt kancléř

 Gregor Lahnit von Hartenberg

Pustá ves Rábov recte Robau, Rabau

 Mezi Lichnovem a Miloticemi. Nyní je na jejím místě les. Už roku 1611 se Rábov uvádí jako pustá ves.

 Kdyby tato pustá ves mohla být znovu osazena, bylo by třeba více než 30 sedláků. Dávno byla vsí, nyní je tu pouze les s duby, břízami a podrostem, který je velký a hustý, jeho pás sahá až k Bruntálu na délku dobré míle a šířku více než čtvrt míle, místy je užší.

Milotice (podle Reginalda Kneifela 1806)

 Náležely kdysi k šlechtickému sídlu v Lichnově a současně s ním byly roku 1612 prodány krnovské knížecí komoře. Majitel, Jan Lichnovský z Voštic, tu osadil v roce 1608 mimo dědičné rychty 22 zahradníků (chalup). Stará listina vévody Mikuláše Opavského a Brzeska z Lichnova, daná v Opavě v neděli Judica 1340, uvádí mimo jiné také ves zvanou Milotendorf. Zdá se, že tato ves postupem času zanikla a později vystavěná ves se jmenovala Milkendorf (Milotice). Důkazem pro to by mohl být název polní trati u nynějších Milotic, zvané „Stará ves“. Roku 1798 tu napočetli 66 domovních čísel a 397 obyvatel.

 „Milkendorf“ se podle výtahu z děkanátní matriky objevil roku 1672 u fary Brumovice, přifařen k filiálnímu kostelu v Lichnově.

Prodej panského dvora v Horním a Dolním Lichnově roku 1753

 Komorní úřad sub 12 - 195

Sumární výtah co a kolik zdejší knížecí poddaní, jimž na vysoce knížecí milostivý rozkaz kasírované panské dvory Horní a Dolní Lichnov na pozemcích, stavení, koních, hovězím dobytku a ovcích, pak inventář a další věci, jako výnos obilí k fundum instructum náležející byly odprodány a co oni sami již vysoce knížecímu krnovskému důchodu zaplatili nebo ještě platiti mají:

 Z panského dvora v Horním Lichnově:

 Zahrady:

Za 11 korců 3 věrtelů 2 měřic 3 mázů po 40 zl.        476 zl. 52 kr. 3 hal.

     11 korců                            2 mázů po 30 zl.        330 zl. 56 kr. 1,5 h.

                                                                              807 zl. 48 kr. 4,5 h.

 Louky:

Za 13 korců                              po 30 zl.                    390 zl.

      21 korců 3 věrtele 3 měřice po 20 zl.                    438 zl. 35 kr.

        3 korce 3 věrtele               po 15 zl.                      46zl. 25 kr.

    100 korců                               po 6 zl. ……………600 zl.

                                                                                1485 zl.

 Pole:

Za 165 korců 1 věrtel 3 měřice po 10 zl.                  1654 zl. 22 kr. 3 hal.

     255 korců 1 věrtel               po 8 zl.                    2042 zl.

       69 korců                           po 6 zl.                      414 zl.

                                                                                4110 zl. 22 kr. 3 hal.

Celkem 651 korců 2 věrtele 1 máz            celkem za 6403 zl. 10 kr. 7 1/2 hal.

Za obytné stavení, sýpky, stodolu a stáje.................…………………1119 zl.

(v tom od Antona Bittmanna za pustý zámek s nárožním pozemkem ….70 zl.)

Frantz Mayer za malé stavení u cesty se sklepem a kusem příkopu ……50 zl.

Za tažné koně.........................................…………...……………….….55 zl.

Za všechen hovězí dobytek, ať prodaný či převedený do jiných dvorů.. 396 zl.

Za ovce.......................................…………………………..831 zl. 28 kr. 3 hal.

Za věci z inventáře...........................……………………….. 39 zl. 23 kr.

Za slámu, seno a hnůj.........................……………………….88 zl.

Za obilí určené k ozimé a jarní setbě, na deputát dvorské čeledi, krmení 8 tažných koní, za nádeníky a ovčáky, jak je uvedeno ve Fundusu, totiž

 24 korců 3 věrtele 1 měřice pšenice po 1 zl. 36 kr. ……......39 zl. 42 kr.

326 korců 3 věrtele 3 měřice žita po 1 zl. 12 kr. ..………...342 zl. 19 kr.

 60 korců 2 věrtele ječmene po 48 kr. ......…………………..48 zl. 24 kr.

558 korců ovsa po 36 kr. ........……………………………..334 zl. 48 kr.

 18 korců 2 věrtele hrachu po 1 zl. 12 kr. ..………………….22 zl. 12 kr.

 …………………………………………………………….837 zl. 24 kr.

Úhrnem..................................………………………….9 742 zl. 28 kr.1 1/2 hal.

Poznámka: K tomu je nutno připočíst stanovené platby a to:

Za 20 1/2 sedláka po 6 zl. robotního platu ročně .......123 zl.

 4 1/2 robotěze po 3 zl. .........................……………. 13 zl. 30 kr.

Za každý korec vratislavské míry plat 3 kr. ročně ...... 34 zl. 30 kr.

                                                                                  171 zl.

Při úročení 5 procenty vyrovná se kapitálu             3 400 zl.

 V téže vsi za robotou povinné zahradníky počítá se 754 dní roboty ročně, to představuje robotního platu 50 zl., což by byl výnos z kapitálu 1000 zl.

 Dále zůstává nejmilostivější vrchnosti celý háj (obora?), zvaný Hutt Berg, k nejmilostivější disposici, modříny v tomto lese se cení na 1500 zl. za dřevo, které ročně vynáší 20 zl. platu a odpovídá kapitálovému výnosu ze 400 zl.

Vše dohromady sečteno činí..........................14 678 zl. 38 kr.

 Z panského dvora v Dolním Lichnově:

 Zahrady:

Za 5 korců 3 věrtele 1 měřici 3 mázy po 40 zl.                       239 zl. 22 kr. 3 hal.

 2 věrtele 2 měřice 2 mázy po 30 zl.                                         19 zl. 41 kr. 1,5 h.

                                                                                            254 zl. 3 kr. 4 1/2 h.

 Louky:

Za 58 korců 3 věrtele po 30 zl.                                                    1762 zl. 30 kr.

 62 korců 3 věrtele 3 měřice po 20 zl.                                          1258 zl. 45 kr.

 15 korců 3 věrtele po 15 zl.                                                          236 zl. 15 kr.

                                                                                                  3 257 zl. 30 kr.

 Pole:

Za 118 korců po 12 zl.                                                                1416 zl.

 84 korců po 10 zl.                                                                        840 zl.

 55 korců po 8 zl.                                                                         440 zl.

 47 korců po 6 zl.                                                                         342 zl.

                                                                                                  3 038 zl.

Celkem 457 korců 3 věrtele 3 měřice 1 máz                  a 6549 zl. 33 kr. 4 1/2 h.

Za obytné stavení, sýpku, stodolu a chlévy.............                      .780 zl.

Za tažné koně...........................................                                      65 zl. 30 kr.

Za všechen hovězí dobytek prodaný nebo převedený do jiných dvorů

                                                                                                     389 zl. 51 kr.

Za věci z inventáře..................................……………………….. 26 zl. 21 kr.

Za seno, slámu a hnůj.................................…………………….. 78 zl. 9 kr.

Za obilí a luštěniny, jež by měly zůstat pro fundo instructo, jmenovitě

Za 20 korců 2 věrtele pšenice po 1 zl. 36 kr. .......………………. 32 zl. 48 kr.

 238 korců žita po 1 zl. 12 kr. .......……………………………....285 zl. 36 kr.

 54 korců ječmene po 48 kr. ..........…………………………….... 43 zl. 12 kr.

 358 korců ovsa po 36 kr. .............……………………………....214 zl. 48 kr.

 16 korců hrachu po 1 zl. 12 kr. ......…………………………..... 19 zl. 12 kr.

                                                                                                  595 zl. 36 kr.

Úhrnem ....................................………………………….......8 485 zl. 4 1/2 hal.

Poznámka: K tomu náleží různé platy:

Od 10 tomuto dvoru přidělených robotných sedláků po 6 zl. 60 hal.

 5 robotězů po 3 zl. 15 hal.

Od 47 zahradníků, kteří louky u Warthenau zadarmo suší a ve žních tři dny zadarmo kosit musejí po 1 zl. 12 kr.

 celkem                                                                               56 zl. 24 kr.

Dále za prodané pozemky, 1 vratislavský korec za 3 zl. … 22 zl. 33 kr. 4 1/2 hal.

Plat z lesa                                                                           16 zl.

 Celkem ………………………………………………….170 zl. 17 kr. 4 1/2 hal.

Při úročení 5 procenty vyrovná se kapitálu 3 405 zl. 55 kr.

Vše dohromady sečteno činí............……………………..12 061 zl. 1 kr, 1 hal.

Seznam osedlých v dolním dvoře v Lichnově

A) ve dvoře bydlících

Čp.1 Joseph Mayer                                           Čp.7 Johann Wagner

 2 Joseph Januschke                                                8 Johann Mayer

 3 Johann Pohl                                                        9 Wilhelm Frank

 4 Joseph Hanel                                                    10 Alois Glatter

 5 tentýž (10) Josef Hanel

 6 Johann Klos                                                      12 Josef Mayer

 Na čp.10, bývalém panském domě, jehož obytný trakt je poschoďový, (je) Alois Glatter. Čp.9 je bývalé obydlí šafáře.

B) v obci bydlících

Čp.13 Karl Rotter                                                 Čp.241 Krispin Kuhn

 14 Anton Mayssner                                                   246 Joseph Kinzel

 15 Joseph Hartel                                                        248 Franz Schinzel

 16 Joseph Andratschke                                              249 Johann Mückstein

 17 Joseph Rotter                                                        251 Alois Link

 19 Franz Kriskovsky                                                  252 Johann Orleth

 20 Raimund Hartel                                                     255 Alois Thrul

 21 Karl Weintritt                                                256 Apollonia Hartenbergerová

 22 Raimund a Apolonia Hartelovi                              258 Gottlieb Böhm

 26 Philipp Lulei                                                          261 Karl Lulei

 27 Anton Ludwig                                                      262 Johann Seichter

 28 Joseph Gödel                                                         266 Joseph Werner

 32 Johann Schneider

Poznámka: Od čp.31 jsou odprodána pole, z nichž má čp.241 Krispin Kuhn 6 korců a čp.255 Alois Thrul 4 korce.

 U čp.255 jako u čp.31 a mají odtud: čp.2 Joseph Januschke 3 korce, čp.3 Johann Pohl 6 korců a čp.246 Joseph Kinzel 3 korce.

Seznam osedlých u horního dvora (v Lichnově)

A) ve dvoře bydlících

Čp.67 Michel Hain - dědicové                                      Čp.82 Johann Schmid

 70 Gottlieb Weintritt                                                        83 Anton Hartel

 71 Johann Jursitzke                                                          86 Elias Bittmann

 72 Thadäus Bittmann                                                      271 Anton Reichel

 73 Dismas Thrul                                                               87 Joseph Schmid

 74 Johann Beutel                                                              88 Anton Bittmann

 75 Anton Bittmann                                                           89 Joseph Wais

 76 Ignaz Brauer                                                                91 Joseph Zöllner

 77 Joseph Haider                                                   92 Franz Kaminke - dědicové

 78 Fridolin Machatsch (Miehatsch?)                                280 Gregor Hainz

 79 Leopold Hartel                                                           283 Karl Sandler

 81 Joseph Seidel                                                             284 Franz Weintritt

B) v obci bydlících

Čp.39 Gottfried Miehatsch                                         Čp.154 Johann Sandler

 46 Johann Schmid                                                           167 Joseph Beierle

 47 Johann Krais                                                              175 Leopold Hanel

 53 Franz Langer                                                              187 Michel Nitsch

 54 Joseph Miehatsch                                                       190 Leopold Kaller

 55 Philipp Maier                                                             191 Joseph Ludwig

 56 Johann Blaschke                                                        195 Joseph Bittmann

 57 Johann Schmid                                                           198 Joseph Kinzel

 59 Gottfried Miehatsch                                                   208 Joseph Baatsch

 60 Joseph a Agnes Blumovi                                            210 Philipp Brauner

 62 Anton Frenzel                                                            211 Ignaz Hok

 66 Franz Langer                                                             217 Anton Navrath

 104 Franziska Bittmann                                                  222 Johann Blaschke

 136 Johann Maier                                                               229 Josef Sandler

 138 Johann Schinzel                                      Na čp.66 později Joseph Beutel

(Odsouhlaseno s desátkovými seznamy brumovické fary z roku 1850.)

Lichnov jako dominium (podle Petera Burgera)

 Zhruba jednu a půl míle jihozápadně od Krnova v mělkém údolí, od severu uzavřeném zalesněnými vršky a klesajícím na východ k Opavici, je vesnice Lichnov, německy Lichten. V horní části obce stával u lichnovského potoka, zde zvaného Rábovský, hrad, jehož hláska čněla nad údolím.

 O hradu samotném je velmi málo známo - potkal ho asi osud všech ve válce s Tatary nebo byl obětí pomsty krále Matyáše (Korvína).

 Z majitelů tvrze a příslušenství jsou známi:

 Roku 1385 je uveden Petr z Lichnova jako svědek na privilegiu vévody opolského o potvrzení koupě Trmantic (v Pruském Slezsku) krnovskými měšťany. Roku 1409 je zaznamenána Margareta z Lichnova, dcera Petra z Lichnova a manželka Jindřicha Čelma. Dala toho roku Zikmundu Čelmovi z Brantic za (Heřmanovu) Dubnici 6 marek, které měla zapsány jako jitřní dar (věno od manžela) na Boydensdorfu (J.L.I.4) a roku 1410 už jako vdova dala zapsat pro případ úmrtí dubnický majetek svým synům s Jindřichem Čelmem.

 Se souhlasem vévody si nechala r.1437 vložit do zemských desek nápad (dědictví), který se jí po smrti synů vrátil, na tvrzi v Boydensdorfu, dvoře, mlýně a loukách (T.L.I.9), a uzavřela r.1433 dědickou smlouvu s Ondřejem ze Zybotic, dcerou Annou a zetěm Füllsteinem von Schlakau na vše, co v Boydensdorfu vlastní.

 Roku 1422 daroval v jedné listině šlechetný a lidumilný Petr Gansen jako dědičný pán Lichnova les v lichnovských vrších krnovskému špitálu u sv.Ducha. Roku 1425 se tentýž podepsal jako Pavel z Lichnova při propůjčení léna bratřím Janovi a Václavovi Mackům na Branticích, podobně na dědičném propůjčení Brantic roku 1449. Také byl svědkem při dělení země mezi vévody Mikulášem a Václavem roku 1437 (15. října). V letech 1446 - 1463 je Pavel z Lichnova zemským komořím. Tentýž úřad zastával Petr z Lichnova v letech 1412 - 1416.

 Roku 1459 (13. července) je Jan z Lichnova svědkem prohlášení opavského a hlubčického vévody Jana, že jeho služebník Jan Pastorek z Jezernice řekl, že sám jeho zesnulý bratr vévoda Hanuš se vyjádřil, že on (vévoda Jan) přidal Hrabyni ve sporu o kopec a rybník.

 Koncem 15. století prodal Hanuš z Voštic Janovi z Kralic tvrz Zátor s příslušenstvím, tj. se vsí Seibersdorf (Zátor), Loučky, Čaková a Breitenau (Široká Niva). Lichnov získal protředníctvím své manželky Žofie z Drahotuš, vdovy po Mikuláši z Lichnova, jediném synu Jana z Lichnova. Jako mluvčího (poručníka) sirotků po Mikuláši z Lichnova jmenoval roku 1495 osvětimský vévoda Jan se souhlasem radů a stavů Jana Neuhausera z Brantic.

 Hanuš z Voštic, v letech 1498 - 1507 vrchní zemský sudí v knížectví krnovském, je zakladatelem Lichnovských z Voštic. Už jeho synové Jindřich, Petr, Kašpar a Bernard, se psali Lichnovští z Voštic. Jméno rodu Lichnovských pochází od vesnice Lichnov u Krnova a Lichnovských jsou z (rodu) Voštických, kteří se z Lichnova dále rozšířili.

 Už zmínění čtyři bratři prodali panství Zátor a společně drželi Lichnov a Dubnici. Petr Lichnovský z Voštic, ženatý s Eliškou z Trojanovic, koupil roku 1522 hrad a ves Neplachovice. Zemřel roku 1553 a zanechal pět synů, z nichž Jindřich a Jiří brzy zemřeli. Zbývající tři, Jan, Jaroslav a Mikuláš, drželi společně Neplachovice a Lichnov. Jaroslav, manžel Elišky Žopovské ze Žopova, byl roku 1575 v Opavě zavražděn. Nezanechal dědice. Z pozůstalých bratrů převzal do samostatné držby Mikuláš Lichnov a Jan, který byl v letech 1573 - 1583 vrchním zemským sudím v knížectví krnovském, Neplachovice.

 Mikuláš zanechal po své smrti mimo dcery pět synů: Jana, Buriana, Mikuláše, Petra a Jindřicha. Jan zdědil Lichnov. Měl také v místech, kde jsou dnes Milotice, panské sídlo a založil tam dědičnou rychtu a 22 zahradnických míst. Zemřel asi roku 1611. Ve prospěch sirotků po něm prodala rodina Lichnov a Dubnici markraběti vévodovi Johannovi, který oboje vložil ke statkům krnovské knížecí komory.

 Burian Lichnovský převzal roku 1602 za 9500 tolarů Býkov od Bernarda z Lichnova, ten ves (Býkov) získal roku 1596 od Hanuše Štáblovského z Kovalovic. Roku 1626 prodali manželka a synové zemřelého Buriana majetek paní von Schneckenhaus. Jakýsi Georg Friedrich z Lichnova je uveden mezi zemskými hejtmany knížectví krnovského v letech 1625 - 1632.

 Později se už s příslušníky rodiny Lichnovských z Voštic v krnovském knížectví nesetkáváme.

Prameny a pomůcky: Opavské a krnovské zemské desky. - Spazier: Sbírka listin. - Grünhagen a Wattenbach: Codex diplomaticus Silesiae VI. - Kopetzki: Regesten.

Dary a nově opatřené věci pro farní kostel v Lichnově

 Protože z dřívějška neexistují žádné zápisy, mohou být uvedeny jen věci získané od doby působení pana faráře a děkana Schittenhelma, pokud už nejsou uvedeny v odstavci „Kostel“.

 Za faráře Schittenhelma roku 1874 byly konkurenční cestou (tj. obec dávala nádenickou a potažní práci a uhradila dvě třetiny výloh, zbývající třetinu převzal patron, zde Religionsfond) získány:

 1 fialový, 1 bílý a 1 zelený ornát, 1 příkrov, 1 bílá, 1 červená a 1 černá štola, 1 červená suknice pro kostelníka, 2 suknice pro ministranty červené a 2 černé, dohromady nákladem 243 zl. 20 kr., z něhož - protože se žádné roboty nedaly odečíst - uhradil Religionsfond 81 zl. 6 kr. a obec 162 zl. 14 kr.

 Nouze o paramenta musela být tehdy hrozná, že bylo použito tototo mimořádného opatření.

 Farář Ignatz Gross už v odstavci „Kostel“ jmenoval nejen stručně a hezky velké dobrodince, kteří nechali zhotovit obraz na hlavním oltáři, obrazy na obou bočních oltářích, 14 obrazů Křížové cesty a také Boží hrob, který, ač jednoduchý, velmi působí na návštěvníky kostela. Mimo to dobrodinci počátkem osmdesátých let obstarali 1 ornát a drobné kostelní potřeby.

 Za faráře Pohlnera byl hned v prvním roce 1888 (darem 50 zl. začal p. Beitel z Bielitz) koupen pluviál ze stříbrného brokátu za 185 zl. a Karolina Bittmannová z čp.131 v Lichnově koupila zlatem vyšívané velum k svátostnému požehnání za 54 zl. Roku 1889 byly pořízeny už uvedená zpovědnice ve svatojanské kapli, zásuvková skříň s nástavcem na oratoři a menší věci za 27 zl. Roku 1890 byla zlatá výšivka pláštíku na ciborium přenesena na nový podklad nákladem 36 zl. a obstarán nový pláštík na všední dobu za 14 zl.

 Roku 1893 věnovala Karolina Bittmannová, velká dobroditelka kostela, malý skříňový stolek s mramorovou deskou za 7 zl. a 2 červené ministrantské pláštíky, Josef Meissner z čp.240 koupil čtyřhlasý oltářní zvonek za 12 zl. Roku 1894 obstaraly Karolina Bittmannová z čp.131 a Agnes Bittmannová z čp.218, dcera tehdejšího kostelníka, černý sametový ornát v ceně 25 zl. se stejnou oltářní pokrývkou, Marie Losertová z čp.247 darovala kostelu 2 nové červené korouhve za 66 zl.

 Roku 1895 darovala Karolina Bittmanová závoj na mostranci pro Velký pátek za 7 zl., paní Hartelová z čp.273 pokrývku na oltářní mřížku (Communionsbank) za 6 zl.

 Roku 1896 daroval Josef Losert z čp.247 trojhlasý mešní zvonek za 8 zl. a Agnes Bittmannová velum k požehnání za 10 zl. Roku 1897 dobrodinci darovali koberec na stupně oltáře za 60 zl., 2 černé ministrantské suknice, 4 humeralia atd. celkem za 11 zl. a Spolek Nejsvětější svátosti poprvé po dlouhé době bílý hedvábný baldachýn v ceně 70 zl. (Pozn. Stříbrná souprava k zaopatřování nemocných byla opatřena už dříve, ale někdo ji nejspíše zapomněl zapsat do kostelních účtů.)

 „Spolek Nejsvětější Svátosti oltářní ke krášlení chudých kostelů“ založil farář Pohlner po svém návratu ze zotavené ve Wörishofenu v Bavorsku, kde pobýval u velkého dobrodince lidstva faráře a preláta P. Sebastiana Kneippa (zemřel roku 1897), a velmi jej rozvíjel, takže po začátku misie roku 1900 měl spolek 240 členů. (Farář sám vedl každou první neděli v měsíci po svátostném požehnání společnou hodinovou pobožnost a klanění, při níž z dolního chóru vedl modlitby a čtení.) Doposud věnoval tento spolek lichnovskému kostelu kromě zmíněného baldachýnu 1 červený ornát za 24 zl., 2 zelené kostelní korouhve za 65 zl., 1 albu a 1 kněžskou rochetu za 24 zl., krásně vyšívaný černý pluviál za 70 zl., 1 bílý ornát za 35 zl., 1 dřevěný mešní pultík za 2 zl., korporália atd. za 2 zl., 1 žlutý ornát s vyšívaným středem za 30 zl., 1 albu za 7 zl., 1 kněžskou rochetu za 5 zl., misály v černé vazbě s červenou ořízkou za 14 zl.

 Roku 1898 byl darován dobrodinci bílý ornát s vyšitým Beránkem Božím od firmy Mattner v Linci za 50 zl., bílé antependium s červenými vyšívanými písmeny za 10 zl., čalounění svatostánku bílým hedvábím se zlatem vyšitým Jménem Ježíš za 12 zl., nová dvířka svatostánku 11 zl., 2 červené ministrantské pláštíky za 7 zl., dále nově pozlacena monstrance za 30 zl., také už dříve byly nově pozlaceny všechny tři kalichy za 50 zl. Zároveň byly v tomto roce koupeny, resp. darovány kostelu: 1 krásně vyšívané antependium na hlavní oltář s květinovou bordurou, zhotovené farářovou hospodyní Amalií Kirchnerovou, oceněné na 30 zl., dále od tehdy ještě svobodné Wilhelminy Seidelové osm háčkovaných povlaků na oltářní podušky za 24 zl., háčkované mariánské antependium pro hlavní oltář 50 zl., síťovaná antependia pro boční oltáře 30 zl.

 Ještě obstaral tento farář 6 středních oltářních svícnů z niklu za 50 zl., 1 niklovou kropenku s kropáčem za 11 zl., 1 kadidelnici s loďkou za 14 zl., 1 vyřezávaný krucifix na boční oltář za 4 zl., 1 housle pro chór za 6 zl., 1 bílý ornát se žlutě vyšívaným středem za 26 zl., dále byly 2 figury andělů na hlavním oltáři oblečeny (?) a polychromovány za 20 zl. Paní Konetschkeová z Dubnice dala úplně opravit modré korouhve za 20 zl. Nádobka pro lavabo s podnosem stála 5 zl.

 „Strojové“ laciné a nepříliš trvalé krajky na albách, kněžských, kostelnických a ministrantských rochetách, které už byly značně sešlé, dal farář Pohlner postupně nahradit paličkovanými krajkami jednak koupenými v Osoblaze, jednak zhotovenými jeho druhou hospodyní a neteří Florou Kirchnerovou, které se dají ocenit na 60 zl.

Opravy v kostele 1904

 V kostele byla pouze v průchodech stará břidlicová dlažba, pod lavicemi a v bočních průchodech kolem stěn dlažba z cihel. Kostel byl stále plný prachu. Také lavice byly v ubohém stavu. Tehdy farář Karl Kepert, kooperátor Johann Valerian a dva pánové z obecního výboru Josef Losert a Gaston Glatzel jun. uspořádali sbírku od domu k domu.

 Sbírání se dařilo dobře a získali příspěvky 2....K...h celkem. Tento obnos však nestačil na velkoryse plánované práce. Proto byl požádán Religionsfond, který poslal státního technika p. Hanse Kalittu z Opavy, aby se na vlastní oči přesvědčil, co je potřeba. K jeho chvále se musí říci, že byl velmi vstřícný. Přistoupil na dlažbu v celém kostele, pod lavicemi betonovou a prkennou podlahu, 8 nových oken a nový kanál k odvodnění a vysušení kostela.

 Dlažba byla objednána v Poštorné a stála s dopravou 1792 K 82 h. Dovoz z Krnova do Lichnova stál 10 K 50 h, farář dal povozníkům jídlo a pití. Bylo to 8 fůr s dvojspřežím. Cement stál 150 K, písek 6 K, nádeníci 38 K. Okna včetně zasklení a osazení stála 535 K 52 h. Kanál stál 214 K 01 h, oprava lavic - 360 K nátěr, podlážky, oprava sedadel, nové podnožky, stolářské práce celkem za 300 K.

 Tyto opravy dohodnuté s Religionsfondem stály celkem 3454 K 41 h, z nichž Religionsfond zaplatil třetinu po odečtení výloh a prací fondu v hodnotě 478 K 20 h.

 19. dubna 1908 darovala slečna Antonie Grunerová 100 K na (novou) monstranci.

Školní prapor

 Roku 1912 darovali manželé Josef a Josefa Philippovi z čp.161 v Lichnově krásný školní prapor. Je z bílého hedvábí, na líci s obrazem Božského Přítele dítek, na zadní straně s obrazem Anděla Strážce. Dodala jej firma Hassinger a Fellinger ve Vídni za 600 K. 29. června 1912 byl místním duchovním správcem slavnostně posvěcen a umístěn v kostele vedle sakristie.

Stříbrná monstrance

 Téhož roku (1912) výměnkářka Josefa Linková, toho času bydlící v čp.219, darovala kostelu novou stříbrnou monstranci, ozdobenou osmi medailony. Byla zhotovena pasířem Johannem Bayerem v Bruntálu. Cenu 1340 K uhradila paní Josefa Linková sama.

 (Monstrance) váží 2108 g, je 56 cm vysoká a v ohni zlacená.

 Koncem roku 1912 byl pro farní kostel obstarán hedvábný zelený ornát s umělecky vyšitým obrazem Ukřižovaného Spasitele a lemy z pravého zlata. Stál 350 K 70 h a pochází z „Ossiander,Kunstanstalt“ v Dornbirnu. Na tento ornát přispěli různí dobrodinci 256 K 40 h. Z kostelních peněz bylo naň dáno 60 K a Spolek Uctívání Nejsvětější Svátosti přispěl 34 K 30 h.

 Opavský „Paramentenverein“ dodal roku 1912 vyšívanou křestní štolu a 2 cingula. V roce 1913 dostal kostel od téhož spolku zelený ornát s hedvábnými lemy, také jednu červenou a jednu černou suknici pro kostelníka.

 Roku 1917 dostal kostel 4 ministrantské rochety od opavského „Paramentenverein“. Roku 1919 opravil tento spolek kostelu velký bílý pluviál, který byl už značně poškozený, a roku 1920 daroval kostelu velum k požehnání.

Nové koupě a opravy v domě Božím

 Roku 1927 darovali farnímu kostelu v Lichnově dobří, bezdětní manželé Josef a Josefa Philippovi z čp.161 nové černé dalmatiky, které byly zhotoveny v obchodě s paramenty „Volk“ v Opavě a stály 4300 Kč.

 Roku 1928 byla v obci provedena velká sbírka od domu k domu, aby mohl kostel získat nové varhany. Když roku 1926 přišel do Lichnova nový farář Josef Krýbl, pomýšleli někteří na pomstu tím, že nechají staré varhany v kostele tak zdemolovat, aby se už nedaly používat, jak se také stalo. Přesto proběhla sbírka v celé obci a bylo sebráno celkem 59 339,70 Kč. Státní subvence, kterou obec přičiněním faráře Krýbla získala, přispěla 32 184,40 Kč. Varhany byly postaveny v Krnově firmou „Gebrüder Rieger“ a stály kolem 90 000 Kč.

 15. července 1928 byly slavnostně posvěceny Jeho biskupskou Milostí světícím biskupem ThDr Josefem Schinzelem z Olomouce za přítomnosti dalších důst. pánů (po dříve proběhnuvší církevní kolaudaci důst. pánem Dr. Janem Martinů z Olomouce), a potom uděleno biřmování 156 konfirmantům a také přítomným biřmovancům z Býkova.

 Téhož roku uvedl farář v život Theresiensverein (Družinu sv.Terezie), protože v kostele leželo (bez péče) kostelní prádlo a jiné věci. Slečna Sophie Tschipko, farní hospodyně, a paní Berta Matznerová, manželka listonoše, šly od domu k domu po celé vsi, aby získaly členky do tohoto spolku, a setkaly se s úspěchem. Tak mohla činnost spolku začít.

 Roku 1929 darovala slečna Anna Wiltschová 2 antependia k oltářům Božského Srdce Páně a Matky Boží za 300 Kč. Paní Mathilde Heinová a paní Margarete Kreisová obstaraly 6 nových modrých oltářních podušek. Paní Mathilde Heinová také dala zhotovit 2 krásné alby v klášteře ve Velkých Heralticích a paní Hermine Januschkeová albu v "Marianu" v Opavě. Tyto alby stály celkem 1200 Kč. Slečna Anna Wilschová darovala ještě tři nové oltářní ubrusy za 90 Kč.

 Roku 1930 věnovala slečna Hedwig Gallusová, učitelka v pensi, příspěvek 300 Kč, od „Spolku uctívání“ bylo sebráno 200 Kč a tak mohlo být koupeno („Volk“ Opava) těžké velum k požehnání.

 Za peníze zbylé ze subvence na varhany byly koupeny 2 housle za 1200 Kč a 2 klarinety za 800 Kč pro hudební kůr.

 Za peníze ze zvonového fondu (5000 Kč) a z darů dobrodinců byl koupen nový, 640 kg těžký zvon. Posvětil jej vldp. děkan ze Zátoru Josef Riemer, kmotrou byla paní Luise Küffeová.

 Malá vížka už byla velmi sešlá a musela být nahrazena novou. Práci převzal stavitel Rieger z Benešova. Vyžádala si náklad 8190 Kč.

 Protože v kostele stále prostupovala vlhkost a kostel uvnitř i zvenku trpěl, musel být nově olíčen. Práci vykonal p. Josef Bretschneider z Benešova za cenu 5406 Kč. Také byl téhož roku rozšířen hudební kůr, protože jeho prostor byl po postavení nových varhan příliš malý pro hudebníky a zpěváky.

 Roku 1931 dal farář pozlatit jeden kalich s patenou u firmy „Volk“ v Opavě za 204 Kč.

 Celý kostel teď jen zářil. Farář Krýbl dal celý kostel (hlavní oltář, obraz sv. Mikuláše, všechny boční oltáře, Křížovou cestu) elektricky osvětlit. Našel jednotlivé dobrodince. Uvedeni být musejí: paní Mathilde Heinová, která obětovala krásný příspěvek a Theresienverein, který dal osvětlit dva boční oltáře, a také farář, který nelitoval materiální ani osobní námahy, aby bylo vše zařízeno. Celé to stálo více než 13 000 Kč.

 Roku 1932 koupil farář z kostelního jmění nový pluviál u Wernera (Brno) nákladem 800 Kč. Theresienverein daroval téhož roku kokosové běhouny do celého kostela za 4435 Kč. Antependia pro 2 boční oltáře věnoval kostelu opavský „Paramentenverein“. Paní Mathilde Heinová darovala kostelu 4 krásná bílá, bohatě vyšívaná a háčkováním zdobená, antependia pro všechny 4 boční oltáře a 4 bílé oltářní pokrývky. Téhož roku dal farář za 688 Kč pozlatit u „Volk“ v Opavě 2 mešní kalichy a ciborium. Z kostelního jmění bylo obstaráno 6 černých ministrantských suknic (krejčí Hans Krommer) za cenu 378,50 Kč.

 Roku 1933 obdržel náš kostel dvě malé sochy sv.Judy Tadeáše a sv.Terezie Ježíškovy, darované slečnou Hedwig Gallusovou, učitelkou v pensi. Velký obraz sv.Anny darovala paní Emilie Losertová z „dolní“ vsi, byl zavěšen nad sakristii. Theresienverein daroval kostelu kalich a oltářní prádlo.

 Roku 1934 koupil farář nový Boží hrob, který stál 1100 Kč.

 Roku 1934 věnoval Theresienverein kostelu dvě nové zelené korouhve (1400 Kč) a dvě nová krásná modrá oltářní antependia pro boční oltáře od (firmy) Neškudla s příspěvkem 795,85 Kč. Paní Margarete Kreisová darovala kostelu nový modrý závěs a k němu stejný modrý přehoz na kazatelnu a modré antependium pro hlavní oltář.

 Theresienverein daroval kostelu 12 umělých palem ke všem oltářům.

 Farář koupil z kostelního jmění bílý ornát na všední dny, z hedvábného brokátu s obrazem Božského Srdce Páně, za cenu 611,10 Kč.

Z dějin Lichnova

 Mimo už zde citované a uvedené údaje zůstalo o dávných dobách Lichnova málo známo potomkům. Tak například za vsí v údolí k Novým Heřmínovům u zpustlé vsi Rábov byl v minulých stoletích železný a olověný důl, který však pro příliš velkou vzdálenost od tehdejších dopravních cest byl jako nevýnosný zrušen. Otevřené šachty byly zasypány, takže dnes není znatelné ani místo, kde kdysi býval.

 Dále stojí za zmínku, že podle vyprávění starých obyvatel Lichnova už kdysi dávno několikrát vždy 10. července řádila nad Lichnovem průtrž mračen a proto byl tento den jako "zaslíbený" slaven dopolední veřejnou bohoslužbou a teprve odpoledne se pracovalo. Později byl tento náboženský obyčej zapomenut, až roku 1853 z 10. na 11. července, v úterý, opět bylo lichnovské údolí poničeno strašnou průtrží mračen s krupobitím, která způsobila obrovské škody na úrodě, polích, cestách a mostech. Jako upomínka byly postaveny dva tzv. „Wettertafeln“, pamětní sloupky s obrazem, jeden vlevo pod Hofburgem u cesty do Sosnové, druhý několik set sáhů dále pod loukou p.Eduarda Thrula z čp.33.

 Od té doby je každoročně úterý nejbližší 10. červenci zaslíbeným svátkem, „Zaslíbeným dnem“, ve kterém se z obecního usnesení nesmí konat žádná hrubá práce a také všechny hlučné zábavy jsou zapovězeny. V onen den se slouží slavná mše svatá. Aby se pokud možno za účasti pozvaných cizích kněží dala sloužit ještě druhá mše svatá, složil jistý Leopold Sandler, hospodář z čp.158, kapitál....zl., který je na úrok uložen u čp.160. Z úroků náleží 5 zl. zdejšímu faráři a 2 zl. 10 kr. rektorovi kůru, jak to stanovila obec, která tento fond spravuje.

 Od té doby zůstala zdejší obec podobných přírodních katastrof ušetřena. Také velká průtrž mračen v roce 1890 v noci z 8. na 9. dubna způsobila na polích poměrně malé škody. Tato bouře se rozpoutala při bezvětří mezi půlnocí a čtvrt na dvě v noci nad Lichnovem, Jelením, Miloticemi, Novými Heřmínovy, Čakovou a horním Zátorem. Od zdejšího Schulbergu nesteklo mnoho vody, většina stekla z lichnovských polí. Čičina stoupla u fary tak vysoko, že při nejvyšším stavu vody (asi v půl druhé v noci) zaplavila dva stupně schodů k farnímu vchodu, na mnoha místech a na cestě dosáhla výše přes 1 m, odnesla lávky a některé můstky. Že tehdy bylo ušetřeno skoro všechno obilí, způsobil déšť, který za bezvětří a bez krupobití padal kolmo, takže způsobené škody nebyly tak velké.

 Škody na úrodě byly větší roku 1901, kdy 2. srpna od deseti do tří čtvrtí na jedenáct dopoledne přišlo od Zátoru krupobití s lijákem přímo přes ves na tamní pole, ale opět táhlo na zátorské výšiny. Zhruba v šíři od hospodářství čp.110 v "horní" vsi po hospodářství čp.38 v „dolní“ vsi vytlouklo ječmen a oves z klasů. Žito už bylo dílem sklizeno, dílem stálo v panácích. Také pole za „Bogutberge“ čp.294 byla značně postižena. - Bůh nás chraň od dalšího takového neštěstí!

 Aby se aspoň trochu zmírnila síla řítíci se vody, rozhodli se někteří prozíraví muži v Lichnově roku.......zakoupit asi 50 jiter pozemků na tzv. Hofbergu, které byly kdysi odlesněny lichtensteinskou vrchností a získaná půda rozprodána. Tyto pusté, místy mokré, místy kopcovité a hrbolaté výšiny na jižní straně před lichnovským farním kostelem byly za přiměřenou cenu vykoupeny a opět na nich vysazen les, aby srážky z těchto kopců nestékaly rovnou do údolí a lichnovské údolí bylo aspoň částečně chráněno před vodními přívaly.

(Tužkou připsáno: Jen 3 osoby, Joh. Hartl, Anton Walke tehdy Bens(?))

Sv. generální visitace (1905)

 27. a 28. června 1905 nastala generální visitace. Provedl ji vldp. arcibiskup ThDr František Sales. Bauer. Konkomisařem byl vldp. kapitulár Vincenc Tesař. Za pěkného počasí přijel Jeho Excelence 27. června o půl čtvrté odpoledne a ještě před uvítáním se odebral do kostela a po modlitbě visitoval hřbitov.

 Další den se odebral Jeho Excelence ve čtyři hodiny odpoledne do Zátoru. V Lichnově bylo biřmováno přes 300 konfirmantů z Benešova. Obecním chudým daroval (arcibiskup) jen 50 K.

Misie v roce 1921

 Od 28. března do 7. dubna držel sv. misii v lichnovském farním kostele vldp. P. Josef Schrohe z Tovaryšstva Ježíšova. Misie přinesla velký užitek. Ranní kázání v 7 hodin byla navštívena slabě, vyučování podle stavů a večerní kázání zato měla hojnou návštěvu. Pořad bohoslužeb byl přitom tento:

 28. března na Velikonoční pondělí ve 4 hodiny odpoledne Veni Sancte Spiritus, kázání o nutnosti sv. misie.

 Úterý 29. března ráno v 7 hodin kázání o osobním, nutném a nejdůležitějším zaměstnání člověka. Večer o půl osmé: Boží soud nad hříchy. Jak bude Bůh trestat hříchy proti andělům, proti lidem a proti vlastnímu Jednorozenému Synu?

 Středa 30. března ráno v 7 hodin o pekle. 1. trest ztrátou Boha, 2. trest smyslů, 3. věčnost těchto trestů, 4. společenské tresty, 5. červ svědomí. Večer o půl osmé kázání o svátosti pokání. Proč se musím kát? Z čeho se musím kát? Jak se musím kát?

 Čtvrtek 31. března ráno v 7 hodin kázání o milosrdenství Božím. S jakou laskavostí pozvedá Bůh hříšníka? Jak žhavě po něm touží? S jakými ohledy ho opět přijme? Ve tři hodiny odpoledne vyučování pro ženy. Kázání o povinnostech křesťanské manželky, matky a hospodyně. O půl osmé večer: Desatero Božích přikázání je sloupem společenského pořádku, 4. a 6.přikázání chrání rodinu, 5. život, 7. majetek, 8. čest a pravdu.

 Pátek 1. dubna ráno v 7 hodin: O nejdůležitějším přikázání a o příležitosti k hříchu. Ve tři hodiny odpoledne vyučování pro svobodné dívky. Poklad čistoty (Lilienschatz) a její ochrana (Lilienschutz). V půl osmé večer: O náruživosti, která je nejrozšířenější a nejvšeobecnější vinou, jednou z nejodpornějších. Vztahy nejnebezpečnějších vin.

 Sobota 2. dubna v 7 hodin ráno o smrti. Co je smrt? Okolnosti, které ji provázejí. Jak se máme připravit na blaženou smrt? Odpoledne vyučování pro děti: Ježíšek - nejlepší vzor pro děti. Večer o půl osmé: O soudu. 1. Proč bude Bůh soudit? a) pro svou čest, b) kvůli lidem. 2. Znamení soudu. 3. Jeho průběh a dokonání.

 Neděle 3. dubna v 7 hodin ráno sv. přijímání a promluva k prvokomunikantům. V půl desáté kázání o svěcení neděle. Proč Bůh ustanovil neděli? a) kvůli tělesnému blahu, b) pro spasení našich duší. Jak máme světit neděli? a) zdržením se hrubé práce, b) zdržením se hříchu, c) slyšením mše svaté a kázání. Ve 3 hodiny odpoledne vyučování pro muže: Muž má vést 1. život modlitby, 2. život práce, 3. život lásky. V půl osmé večer kázání o Božském Srdci Páně: 1. Vznik této pobožnosti. 2. Její požehnání. 3. Cvičení v ní.

 Pondělí 4. dubna (svátek Zasnoubení Panny Marie, z Velkého pátku přeložený na tento den) o půl desáté dopoledne : Život ze svaté víry. Co si myslí dobrý křesťan, jak se modlí, jak pracuje, jak se baví, co čte, jak se chová při výměně a změně (Handel und Wandel), jak trpí, jak umírá? Ve 3 hodiny odpoledne vyučování mládenců: Mládenci se musí chránit před špatnými návyky a dobře se ovládat. 1. Špatné: návyky klení, pití, nečistých myšlenek, řečí a jednání, návyky kradení a lhaní, 2. Dobré: návyk modlení, návštěvy mše svaté, přijímání svátostí, poslušnosti, pracovitosti, spořivosti. Večer o půl osmé kázání o Matce Boží. Co nás učí víra v Matku Boží? Co od ní můžeme očekávat? Jak ji máme milovat a ctít?

 Kázání 3. a 4. dubna byly mimořádně silně navštívena, zvlášť kázání o Matce Boží 4. dubna.

 Úterý 5. dubna v 7 hodin ráno kázání o modlitbě. Modlitba je 1. milost pro nás, 2. jednoduchá povinnost (povinnost chvály nebo vzývání, povinnost Bohu děkovat, prosit ho o prominutí nebo o milost)

3. Oč máme prosit? 4. Za co máme prosit? 5. K čemu máme prosit? 6. Jak máme prosit? V půl osmé večer kázání o Církvi svaté. Čím je nám církev? a) matkou, b) vychovatelkou, c) těšitelkou. Co jsme církvi dlužni? Úctu, poslušnost, vděčnost a lásku.

 Středa 6. dubna ráno v 7 hodin kázání o očistci. Co je očistec? Kdo je v něm? Čím trpí jeho obyvatelé? Jak můžeme jeho obyvatelům pomoci? Večer o půl osmé kázání o Nejsvětější Svátosti oltářní. Láska Spasitelova k nám v Nejsvětější Svátosti. Z lásky k nám je zde přítomen, obětuje se za nás, dává se za pokrm duši.

 Čtvrtek 7. dubna ráno v 7 hodin kázání o lidském strachu, jeho pošetilosti, škodlivosti a nebezpečnosti. Naše předsevzetí musejí vydržet zkoušku ohněm v boji proti třem nepřátelům ducha: satanovi, světu a tělu. Ovoce misie může být dosaženo různými prostředky: modlitbou, slyšením Slova Božího, přijímáním svátostí. Po kázání Te Deum laudamus a svátostné požehnání. Během sv.misie přistoupilo 915 osob ke sv.přijímání a 114 se dalo přijmout do Škapulířového bratrstva.

 Počasí bylo od 28. března do 7. dubna pěkné a teplé.

Posvěcení kaple - památníku padlých ve světové válce

 Od 15. února 1916 do 6. září 1917 byli v Lichnově ubytováni vojáci doplňovací kompanie 1. pěchotního pluku. Byli ubytováni ve vesnických hostincích. Někdy jich bylo přes 300, většinou ale méně. O nedělích a svátcích chodili do kostela a sedali v lavicích na epištolní straně. Tehdy štábní feldvébl Heralt navrhl, že by vedle farního kostela mohla být postavena kaple jako památník padlých z Lichnova. Obec s tím souhlasila a opatřila stavební materiál. Vojáci kapli postavili podle plánů infanteristy Emila Rottera. Protože stavějící vojáci museli stále držet stráž, postupovala stavba pomalu.

 V kapli byly umístěny tři mramorové desky se jmény padlých a pohřešovaných.

 10. června 1921 byla tato kaple slavnostně posvěcena na základě povolení vld. arcibiskupské konsistoře ze 30. března 1921 čj.6028. Nejprve slavnostně kázal vldp. P. Josef Schrohe S.J. z Opavy, pak kapli posvětil a následovala v ní mše svatá. Slavnosti se zúčastnili přední členové obecního zastupitelstva, hasiči, skupina válečných invalidů, navrátilci a spousta lidu.

 Při této příležitosti poprvé zvonil nový umíráček, který byl přivezen 9. července 1921 večer a ihned zavěšen do sanktusníku. Tento zvonek byl darem p. Richarda Schenka, majitele továrny na punčocové zboží v Lichnově čp.16 a jeho manželky Wilhelminy. Byl ulit z bronzu broumovským zvonařem Oktavem Winterem, vážil 51 kg a měl průměr 45 cm. Na jedné straně měl malý reliéf Královny Nebes a krátký nápis: S.Maria et St.Johannes Nepomuceni ora pro nobis. Na druhé straně bylo jméno zvonaře a letopočet 1921. Zvonek byl posvěcen v Broumově 2.července 1921 a při svěcení dostal jméno Maria. Pan Richard Schenk zaplatil za tento umíráček dohromady 3152,45 Kč - zvonek stál 3060 Kč, k tomu posvěcení, zabalení a razítko 30 K, doprava železnicí 44,45 Kč a další výlohy 18 Kč.

Obecní volby v Lichnově roku 1919 (červen)

 Při těchto volbách měli sociální demokraté vlastní kandidátní listinu, ostatní strany společnou. Odevzdáno bylo 913 hlasů, z toho 899 platných, 13 neplatných. Spojené strany získaly 698 hlasů, sociální demokraté 201. Volební poměr byl 30, totiž 899 : 31 = 29, +1= =30. Spojené strany získaly 23, sociální demokraté 7 křesel. Konkretně 698 : 30 = 23, zbytek 8. 201 : 30 = 6, zbytek 21.

Volby do státní rady v roce 1920

 18. dubna 1920 byly volby do státní rady. V Lichnově získali křesťanští sociálové 203 hlasů, spojení němečtí nacionalisté a němečtí socialisté (spojeni do volebního společenství) 503 hlasů, sociální demokraté 201 hlasů, 2 hlasy byly židovské, 2 neplatné a jedna volební obálka prázdná.

 Při volbách do senátu 25. dubna 1920 získali křesťanští sociálové 210 hlasů, volební společenství (němečtí nacionalisté a němečtí socialisté) 381 hlasů, sociální demokraté 176 hlasů. Bund der Landwirte získal 5 hlasů, židovská strana 2 hlasy. 4 volební obálky byly prázdné, ve 4 obálkách bylo po dvou hlasovacích lístcích. V senátních volbách hlasovalo 782 z 928 oprávněných voličů. 774 hlasovacích lístků bylo platných, 8 neplatných. Část německých nacionalistů a německých socialistů vystupovala v těchto volbách velmi nepřátelsky proti křesťanským sociálům.

Misijní obnova v roce 1922

 Středa 5. dubna 1922 - vldp. P. Josef Schrohe S.J. z Opavy zaháji misijní obnovu večer o půl osmé prvním kázáním o věčnosti. 1. Jsme stvořeni pro věčnost. 2. Stojíme na prahu věčnosti. 3. Máme v rukou svůj věčný osud.

 Čtvrtek 6. dubna o půl třetí odpoledne vyučování pro ženy: Povinnosti manželky, matky a vdovy doložené příklady ze Starého zákona. Večer o půl osmé kázání o hříchu: 1. Spáchání hříchu. 2. Vnitřní zloba hříchu. 3. Následky hříchu: ztráta milosti posvěcující, Božího synovství, dědictví na nebesích, ztráta dřívějších zásluh, nemožnost získat nové zásluhy, neúčinnost našich modliteb, ztráta obohacujících milostí a tím umožnění dalšího hříchu, ztráta vnitřního míru, přijetí vlivu zlého nepřítele na naši duši a nebezpečí věčného zatracení. Ovoce kázání: kdo upadli do hříchu, měli by s ním skoncovat, kdo jsou bez hříchu, měli by se ho chránit.

 Pátek 7. dubna odpoledne o půl třetí vyučování pro svobodné dívky: O čistotě jako hlavní ctnosti panny. S čistotou stojí a padají ostatní ctnosti. Pěstování a oceňování této ctnosti, která je ve vážnosti u Boha i lidí. Nebezpečí pro čistotu: pokušení smyslů, volné styky s osobami opačného pohlaví, hříšné známosti. (Ochranou ?) zbožná vřelá modlitba, zejména uctívání Matky Boží a časté přijímání svátostí. Útěcha pro Magdaleny. O půl osmé večer vyučování pro muže a mládence. Jako příklad pro muže je uveden starý Tobiáš 1. ve své věrnosti Bohu: Tobiáš pilně navštěvoval bohoslužby, přinášel oběti, předpisy o jídle starostlivě dodržoval přes špatný příklad a výsměch okolí (statečné vyznávání víry, vystříhání se strachu). 2. Tobiáš svého syna vzorně vychoval, 3. byl vždy dobrotivý k chudým, 4. byl ve hrozném pokušení, které ho postihlo, oddán Bohu a trpělivý. Pán Bůh ho odměnil za jeho ctnost uzdravením ze slepoty, časným úspěchem a radostí z dítěte. Mladý Tobiáš je skvělým příkladem pro mužskou mládež zejména ve 3 bodech: 1. svou zbožností, 2. vzorným plněním Božích příkazů, 3. v přípravě na manželství.

 Sobota 8. dubna o půl osmé večer: Boj satana proti sedmi svátostem, jak se satan pokouší připravit lidi o ovoce svátostí.

 Květná neděle 9. dubna o půl třetí odpoledne kázání o Boží zkoušce, objasnění smyslu Božích navštívení. Sesílá nám zkoušky 1. aby nám poskytl příležitost odpykat své hříchy, 2. aby se hříšníci obrátili a abychom se vystříhali dalších hříchů, 3. aby nám dal příležitost zasloužit si krásnou nebeskou korunu. Nemáme proto reptat proti zkouškám, i když jim nerozumíme, ale uznat, že Bůh je milující otec, který všechno řídí a vede k našemu dobru. „Pošle-li Bůh bolest, pak mlč a snes, co od tebe žádá, protože Věčná Láska ti nepošle nic takového, proč bys měl plakat.“ V půl osmé večer kázání o Matce Boží. Musíme ctít Marii, protože 1. Pán Bůh si to přeje. On sám ji tak vysoce poctil, a co ctí Bůh, musíme i my ctít. 2. Maria za své ctnosti zaslouží, abychom ji ctili. 3. Jsme odkázáni na její přímluvu (Mater divinae gratine, pokladnice Boží milosti).

 Pondělí 10. dubna o půl osmé večer kázání o nebi: skvělý prostředek, jak unést trápení tohoto světa, je pomyšlení na nebe. 1. budeme tam osvobozeni ode všech protivenství (utrpení), 2. nabízí nám nebe nejvyšší a nejčistší radost smyslů, 3. největší radost duše (patření na Boha, vědomí spásy, styk s anděly a svatými, poznání podivuhodné cesty, po níž nás Bůh dovedl k cíli), 4. věčnost této radosti a ovoce, neboť nebe stojí za všechny oběti a nemůže být získáno laciněji. „Časné útrapy jsou ničím proti  slávě, která nám bude udělena.“

 Úterý 11. dubna o půl osmé kázání o církvi. Nesmrtelnost církve, dokázaná ohlédnutím za dosavadním průběhem církevních dějin. Jestliže dosud církev vítězně přestála všechna pronásledování, nemáme důvod bát se, zda obstojí v budoucnu.

 Středa 12. dubna v 8 hodin závěr sv.misie. Misionář shrnul svůj projev slovy: "Stůjte pevně ve víře, nedejte si vzít víru, protože bez víry je nemožné líbit se Bohu a přijít do nebe." Kázání mělo 4 části: 1. Potřeba víry. Kdo nevěří, bude zatracen. 2. Útěcha víry v chudobě, utrpení, v pronásledování, v umírání, po smrti (modlitba církve za zemřelé, opětovné setkání s našimi drahými). 3. Nebezpečí pro víru: špatné zacházení, špatná četba, nemravnost, opuštění modlitby a nepřijímání svátostí. 4. Ochrana víry: vystříhání se špatného chování a špatné četby, časté hodné přijímání povzbuzení a upevnění naší víry svatým přijímáním, náboženské vzdělávání nebo četba, časté provádění úkonů víry, mravný život podle předpisů sv. víry, častá modlitba o posílení víry, sledování příkladu svatých mučedníků.

 Při misijní obnově přistoupilo 826 osob ke svatému přijímání. Tak jako při loňské sv. misii i při letošní misijní obnově jen velmi málo osob přistoupilo ke sv. přijímání častěji.

Generální visitace a biřmování v roce 1923

 12. července 1923 zde držel vldp. světící biskup ThDr Josef Schinzel sv. generální visitaci. Přišel v osm hodin ráno v doprovodu dómského vikáře dp. Alberta Schuffera a (vikáře) Franze Stavinohy do Lichnova. K jeho přijetí byla u Böhmova kříže nad dědičnou rychtou postavena malá slavobrána. Zde ho očekával místní duchovní správce, školní děti s učitelem, někteří členové obecního zastupitelstva, hasiči a mnozí věřící. Díky nedorozumění však přišel vldp. světící biskup s oběma vikáři ze Sosnové pěšky rovnou ke kostelu v Lichnově.

 Byl pak uvítán žákyní (Marií Ellbogenovou), členem obecního zastupitelstva a duchovním správcem u kostelních schodů a pak doveden do kostela. Zde slavil vldp. světící biskup oběť mše svaté, pak pobožnost za mrtvé, odebral se k hlavnímu kříži na hřbitově a pak kázal v kostele. Po kázání následovalo v kostele zkoušení školních dětí a pak biřmování 84 konfirmantů z Lichnova a 22 přespolních.

 Na to si prohlédl vldp. světící biskup farní kostel. Odpoledne ve dvě hodiny přijal na faře pana obecního představeného, zástupce patronátu, kostelní hospodáře a varhaníka. Odpoledne ve čtyři hodiny provedl vldp. světící biskup pohřeb zemřelé (cestářovy?) manželky Marie Bittnerové a držel u hrobu krásnou pohřební promluvu. Večer navštívil vldp. světící biskup v doprovodu obou vikářů katolický „Volksverein“ v sále dědičné rychty. Zde byl uvítán předsedou Richardem Schenkem a žákyně Elfrieda Andratschkeová přednesla slavnostní prolog. Pak byla členy Jugendbundu předvedena hra „Matka nalezenců“. Sál byl nabitý a herci se svého úkolu velmi dobře zhostili. Vldp. světící biskup držel k přítomným dlouhou promluvu a daroval katolickému „Volksvereinu“ 50 Kč.

 Počasí v den sv. generální visitace bylo krásné a byl to vskutku den radosti pro farníky a pro členy katolického „Volksvereinu“ obzvlášť. Z přespolních kněží se sv. generální visitace zúčastnil dp. farář Josef Smékal z Býkova a dp. kooperátor Alois Bednář z Benešova.

Obecní volby v roce 1923

 16. září proběhly v Lichnově obecní volby. Kandidátní listiny předložily čtyři politické strany: Německá křesťansko-sociální lidová strana s 21, Německá zemědělská strana s 20, Německá živnostenská strana s 15, a Německá národně socialistická strana s 9 kandidáty. Tři poslední strany soutěžily v útocích vůči křesťansko sociální straně.

 Z 1066 oprávněných voličů hlasovalo 934. Z 934 odevzdaných hlasů bylo 903 platných, 31 neplatných. Pro Německou křesťansko-sociální lidovou stranu hlasovalo 326, pro Německou zemědělskou stranu 247, pro Německou živnostenskou stranu 195 a pro Německou národně socialistickou stranu 135 voličů. Tak získali křesťanští sociálové 8 mandátů, zemědělská strana 7 mandátů, živnostenská strana 5 mandátů a nacionální socialisté 4 mandáty.

 Při volbě starosty 27. září byl jednohlasně znovuzvolen dosavadní starosta (zemědělská strana), jeho 1. zástupcem jednohlasně kandidát živnostenské strany, 2. zástupcem kandidát zemědělské strany. Křesťanští sociálové získali tři místa v obecní radě, živnostníci jedno a nacionální socialisté rovněž jedno.

Oltářní kameny (portatile) farního kostela

 Roku 1913 bylo obstaráno nové portatile pro oltář ve zpovědní kapli. Obsahuje relikvie sv. mučedníků Jucunda a Perpetuy a bylo posvěceno vldp. světícím biskupem ThDr Karlem Wisnarem.

 Roku 1923 byla obstarána další tři portatile pro hlavní oltář a oba boční oltáře farního kostela. Obsahují relikvie sv. mučedníků Victoria a Severina a byly posvěceny vldp. světícím biskupem ThDr Josefem Schinzelem 9. října 1923. Jejich autentika jsou uložena ve farním archivu.

Svěcení praporu katolického „Volksvereinu“ v roce 1924

 V pondělí po letnicích, tj. 9. června 1924 slavil „Katholische Volksverein“ v Lichnově posvěcení (svého) praporu. Slavnostního průvodu do kostela se zúčastnilo 12 přespolních katolických spolků s 11 prapory, vyslanci obecního zastupitelstva v čele se starostou, zdejší spolek dobrovolných hasičů s praporem, spolek veteránů, školáci se školním praporem a zástupci jiných sdružení. Prostorný kostel byl toho dne příliš malý pro velké množství lidu.

 Paní Louise Küffeová z čp. 348, obklopená velkým počtem družiček, darovala jako kmotra praporu nádhernou stuhu k němu. Dp. Dr. Josef Kraft z Olomouce držel slavnostní kázání, které na přítomné hluboce zapůsobilo. Také prapor posvětil. (Prapor byl zhotoven v obchodu s paramenty „Das Volk“ v Opavě. Po jedné straně je zelený, po druhé bílý. Na zelené straně je ozdoben obrazem sv. Mikuláše, na bílé obrazem Anděla Strážce a nese nápis: Náboženství a ctnost, píle a veselost. Stál 4000 Kč, k nimž přibyly ještě daňové poplatky.)

 Po posvěcení následovalo obvyklé „zatloukání hřebů“, pak slavil vldp. Dr. Kraft mši svatou, při níž asistovali místní duchovní správce v Bruntále P. Emmeram Heske a P. Alois Bednář z Benešova. Po mši svaté bylo u kaple padlých vzpomenuto mrtvých hrdinů. Válečný invalida Otto Bittmann z čp. 292 přednesl dvě krásné básně, pak následovalo defilé spolků s prapory.

 Při odpoledním slavnostním koncertu v zahradě p. Josefa Kreise proti kostelu hrála kapela mládeže a zde jadrně promluvil p. Otto Bittmann o nebezpečích, která hrozí křesťanům od nepřátel víry.

Elektrické osvětlení kostela. 1925.

 V únoru 1925 bylo zavedeno elektrické osvětlení na hudebním kůru. Přípojka od hlavního vedení na kůr s elektroměrem a 4 lampy na kůru stály 838,88 Kč. Tyto výlohy uhradili kostelu pánové Gustav Küffe z čp. 348 a Albert Januschke z čp. 259.

Svěcení praporu spolku válečných veteránů v roce 1925

 Zdejší veteránský spolek měl ve farním kostele velmi hezký prapor, který od nešťastného převratu v roce 1918 nesměl dále používat. Také označení „Veteranenverein“ muselo zmizet a spolek nesl název „Hilfsverein gedienter Soldaten“ („Podpůrný spolek vysloužilých vojáků“).

 O svatodušní neděli 31. května slavil tento spolek svátek posvěcení praporu. Nový prapor byl zhotoven v obchodu s paramenty „Das Volk“ v Opavě za 6000 Kč, které darovala paní Mathilde Heinová, manželka továrníka Johanna Heina z čp.194. Kmotrou praporu byla její dcera Margarete Kreisová, manželka Josefa Kreise z čp.47, která věnovala k praporu velmi krásnou stuhu.

 Prapor je po jedné straně červený s obrazem sv. Hedviky, po druhé straně zelený s obrazem slezské orlice. Slavnostní bohoslužbu v Kapli hrdinů vedle farního kostela vedl Dr. Josef Kraft z Olomouce, místní duchovní správce asistoval. Nejprve měl Dr. Kraft povznášející kázání, pak posvětil prapor, následovalo „zatloukání hřebů“ a mše svatá se svátostným požehnáním.

Parlamentní volby 15. listopadu 1925

 Při volbách do poslanecké sněmovny získali křesťanští sociálové 327 hlasů, německá národní strana 209 hlasů, sociální demokraté 138 hlasů, nacionální socialisté 66 hlasů, komunisté 14 hlasů, Bund der Landwirte (agrárníci) 150 hlasů, židovská strana 2 hlasy, polský svaz 2 hlasy, česká občanská strana 3 hlasy.

 Při volbách do senátu získali křesťanští sociálové 300 hlasů, německá národní strana 173 hlasů, sociální demokraté 121 hlasů, nacionální socialisté 59 hlasů, komunisté 15 hlasů, Bund der Landwirte 129 hlasů, čeští lidoví demokraté 1 hlas, čeští sociální demokraté 1 hlas, česká agrární strana 2 hlasy.

Nový kovový lustr ve farním kostele

 18. listopadu 1925 darovala paní Mathilde Heinová farnímu kostelu velmi hezký kovový lustr s 15 elektrickými světly. Zhotovil jej pasíř Johann Bayer z Bruntálu, stál 2764,10 Kč. Vedení od hudebního kůru přes půdu kostela až k místu, kde je lustr zavěšen, stálo 417,02 Kč. Celkové výlohy na lustr tedy činily 3181,12 Kč. Starý skleněný lustr, který tam dříve visel, byl dán k odprodeji panu Bayerovi, který utržený obnos poslal zdejšímu farnímu kostelu.

(Český farář Josef Krýbl)

 31. května 1926 slavnostně vstoupil do Lichnova jeho nový farář Josef Krýbl. Přijel s vldp. děkanem Josefem Riemerem kočárem ze Zátoru a poštvaní muži, v hojném počtu shromáždění v hostinci Adolfa Krommera, ho uvítali plivanci a urážkami. Na příkaz administrátora P. Franze Müllera nesměli nového faráře očekávat ani ministranti s korouhvemi. Až po příchodu na faru museli uposlechnout pana děkana, přinést korouhve a doprovodit nového faráře do kostela.

 V kostele bylo asi 10 -15 osob, protože nikdo si netroufl přijít, když obecní výbor vyhrožoval odpadem celé obce od víry, jestliže do Lichnova přijde český farář. To také obecní zastupitelstvo sdělilo vld. arcibiskupské konsistoři, farníci nehodlali jím dát pokřtít děti a církevně pohřbít zemřelé. Také bylo ve shromáždění za přítomnosti P. Müllera usneseno, aby nikdo neprodával novému faráři potraviny, že zase odtáhne, když ho hlad donutí.

 Našli se ale dobří lidé, kteří se na tento zákaz neohlíželi, a nosili pozdě večer, aby je nikdo neviděl, mléko a máslo. V den příjezdu a předávky farnosti měla být také visitace a zkouška školáků z náboženství. Od té muselo být upuštěno, protože v kostele nebylo jediné dítě. Administrátor totiž oznámil dětem ve škole, že ke zkoušce nesmějí.

 Po několika srdečných slovech vldp. děkana k novému faráři a těm několika věřícím odešli oba duchovní do fary, kde proběhla předávka. Po ní mohli být pánové pohoštěni jen studeným občerstvením, protože p. administrátor nechal školními dětmi odnést před příjezdem nového faráře všechno, co zůstalo po dp. faráři Franzi Barwigovi. Přes prosbu nového faráře, aby administrátor ještě přenocoval na faře a teprve ráno odejel, odešel administrátor hned po předávce do hostince Adolfa Krommera a zůstal tam při popíjení dva dny a dvě noci. Po oba dny nesloužil mši svatou a pravděpodobně se ani nemodlil breviář. Ten ležel po celou dobu nerušeně na okně ve faře a teprve před odjezdem si pro něj (administrátor) poslal kostelnici paní Meierovou.

 To imponovalo lichnovské inteligenci, jak kněz platí v hostinci a přítomní se napájejí na jeho účet.

 Také varhany byly v den příjezdu nového faráře zdemolovány, aby varhaník nemohl hrát. Svátek Božího Těla, který připadl do prvního týdne (jeho pobytu), nemohl být řádně oslaven, protože zpěváci a hudebníci stávkovali a lid šel do kostela do Sosnové, jen málokteří přes urážky a posměšky do farního kostela. V tento den Božího Těla zasáhl sám Pán Bůh a celý den lilo proudem.

 17. června zemřel zaopatřen svátostí umírajících p. Johann Kühnel, švec v Lichnově v domě čp.170. Příbuzní museli do Brantic pro varhaníka a zpěváky, kteří rádi přišli.

 13. července měl být slaven Zaslíbený den farnosti, který tu platil za největší svátek. Na faru přišlo několik pánů, kteří po faráři žádali pozvání cizích kněží (P. Müllera a P. Spillera) a zakazovali mu s ostatními kněžími přistoupit k oltáři, jinak prý hudebníci položí nástroje - tak zůstal v sakristii.

 Že farář touto tyranií strašlivě fyzicky i psychicky trpěl, budiž jen krátce zmíněno, a také to, že ho předtím v této farnosti nikdo neznal, protože přišel do Lichnova na přání vldp. arcibiskupa jako úplný cizinec. O menších útocích se nechce šířit, stejně o nich bylo dlouho mluveno.

 Zničené varhany byly opraveny a dotyční pánové museli opravu zaplatit. Varhaník (p. učitel Meissner) se ujal funkce.

 Také lidé se postupně uklidnili a působení faráře bylo provázeno hojným požehnáním. Tak mohl mnoho obstarat pro dům Boží s podporou svých farníků. Chudí lidé ho mile přijímali, zatímco tak zvané inteligenci zůstal trnem v oku, národnostní zášť byla příliš velká.

 15. července 1928 byly slavnostně posvěceny nové varhany a současně udělil vldp. světící biskup ThDr Josef Schinzel svátost biřmování. Byl to pro farnost velký svátek.

 Roku 1929 slavil P. Krýbl právě o Zaslíbeném dnu své 25. kněžské jubileum. Celá obec se zúčastnila této zvlášť krásné slavnosti. Den předem bylo jubilantovi uspořádáno dostaveníčko a k jeho poctě velký pochodňový průvod. V den svátku bylo všechno na nohou už od časného rána. Kostel i fara byly ozdobeny věnci a květy. Bíle oděná děvčátka, všechny spolky a nepřehledná řada lidí stály špalírem, když byl jubilant doprovázen z fary do kostela. Předsedkyně Jugendbundu slečna Hermine Matznerová přednesla krásný prolog a předala jubilantovi na hedvábné podušce stříbrný věnec. Šestiletá Mizzl Röderová, neteř farní hospodyně slečny Sophie, přednesla pozdravnou báseň. Pak se dal průvod do pohybu za hlaholu zvonů a hudby, která hrála „Bože, chválíme Tebe“.

Mnozí kněží doprovázeli spolubratra. V kostele sloužil slavnou mši svatou. Slavnostní kázání držel vldp. Monsignore P. Karl Fritscher ze Svitav. Tento svátek zůstane věřícím stále v paměti.

 28. září (1930) byl při oslavě 200 let od postavení farního kostela posvěcen nový zvon. Zvon posvětil zátorský farář vldp. děkan Josef Riemer za asistence řady kněží (krnovský farář P. Jan Jedlička, katecheta krnovské měšťanské školy Dr Ignác Nepustil, býkovský farář P. Josef Macůrek a místní duchovní správce). Kmotrou zvonu byla manželka továrníka Gustava Küffeho, paní Louise Küffeová, která darovala na nový zvon příspěvek 1000 Kč. Potom následovala zahradní slavnost v zahradě p. Kobera, která pro nepříliš příznivé počasí byla jen málo navštívena.

 14. srpna 1932 bylo oslaveno 10. výročí vzniku místního katolického Volksvereinu, při němž byl posvěcen praporec pro katolickou mládež. Svěcení praporce převzal dp. převor Hanke z Opavy, který také měl slavnostní kázání. Odpoledne byl uspořádán průvod a zahradní slavnost v zahradě „Langerovy rychty“ („Erbgericht Langer“). Večer skončil svátek (tanečním) věnečkem. Slavnosti se zúčastnili převážně cizí návštěvníci, protože zdejší obyvatelstvo se staví ke křesťanským aktivitám nepřátelsky a také k těmto účelům nepřispívá, ačkoliv ostatní národní svátky jsou stále hojně navštěvovány.

 Roku 1933 (12. - 19. března) dal farář uspořádat lidové misie, které vedli P. Seibold a P. Frodl z kolegia redemptoristů ve Svitavách. Dp. misionáři přijeli odpoledne 11. března do Lichnova. Už odpoledne byla zpověď školních dětí a v neděli přistoupily všechny ke sv. přijímání. Večer následovalo slavnostní předání (farní) obce místním duchovním správcem otcům misionářům a hned po něm první kázání.

 Důstojní pánové si dali velkou práci s přivedením věřících k přijetí svátostí. Za dobu misie bylo vyslechnuto 1400 zpovědí a podáno přes 2400 sv. přijímání. Asi 300 osob se sv. misie neúčastnilo. Pro dělníky v továrně, jichž je asi 200, bylo vyučování o půl šesté ráno, které průměrně navštívilo pouze 40 - 50 osob. Všechna večerní kázání byla velmi dobře navštívena pozornými posluchači.

 V pátek večer bylo křížové procesí s velkým novým misijním křížem. Slavnostně ozdobený kříž byl ve slavném procesí vyzvednut u kapličky p. Karla Krommera (u pily) a v doprovodu velkého množství lidí s rozžatými svícemi, všech spolků a hasičů donesen ke kostelu, kde byl ihned postaven a posvěcen. Křížové kázání držel P. Seibold ve slavnostně osvětleném kostele. Kázání zanechalo v lidech hluboký dojem.

 V neděli byly sv. misie ukončeny a teklo mnoho slz. Kéž by takové milostivé dny pohnuly zbloudilé duše ke změně života a přinesly tisíceré ovoce.

(Farář Josef Römer)

 26. května 1935 přijel nový farář Josef Römer, narozený 13.1.(1894) v Radišově u Moravské Třebové, ordinovaný 1919. Přišel z Frýdlantu nad Moravicí. Příjezd byl mimořádně slavnostní. Už mimo obec u zátorského mostu očekávaly nového faráře některé spolky a strany (z Lichnova). Za účasti snad všech místních obyvatel šel slavnostní průvod do slavnostně vyzdobeného kostela, kde dp. děkan Reimer měl k farníkům působivou promluvu.

1936

 Střecha na obou věžích nebyla opravována řadu let. Nákladem 3000 Kč byla střecha opravena, okapy a věž natřeny. Schodiště k bočnímu kůru bylo opatřeno zábradlím.

 Na faře byla pumpa ve dvoře opatřena elektrickým čerpadlem a do kuchyně a prádelny zaveden vodovod.

 V duchovní správě je stále více pozorovatelné, jak zvláště mládež se díky politickým poměrům stále více odcizuje církvi.

 ___________________

Tímto končí německé zápisy v pamětní knize. Zápisy z doby války chybějí. České zápisy byly dopsány zpětně k létu roku 1945.

 Kněží, narození v Lichnově:

 Josef Mayer, nar. 1817, ord. 1840. R. 1844 kooperátor v Hillersdorfu (Holčovice).

 Anton Beitl, nar. 1802, ord. 1828. R. 1844 lok. kaplan v Býkově.