Lichnov - farnost




 Vznik fary

 Přesná doba vzniku vlastní duchovní správy je neznámá, protože spadá před dobu luterství a ve víru pozdějších náboženských válek se dokumenty týkající se založení fary ztratily.

 Určitě existoval v době reformace v Lichnově farní majetek (pozemek) nedaleko fary, protože jeden ze zdejších protestantských pastorů dal kus z něho jako věno dceři - držitelé tohoto pozemku dávali z něho později brumovickému faráři plat 22 krejcarů ročně.

 Dalším důkazem dávné existence fary je, že před reformací byly k Lichnovu přifařeny ještě dvě vsi, Milotice a Dubnice - dokladem je pohřbívání zemřelých z těchto vesnic na lichnovském hřbitově, jak je zřejmé z lichnovské matriky. Také bylo milotickým vykázáno na hřbitově vlastní místo. K tomu se vztahuje následující poznámka v topografii „Oppaland“ profesora Ense, svazek IV, str.69:

 „Podle vyprávění a starých rukopisů náležel Lichnov jako samostatné panství svobodným pánům Lichnovským (z toho Lichnov, Lichten) a nyní rozrušený zámeček v horní části vsi býval jejich sídlem. Před reformací tu byla farnost, k níž byly přiděleny také Milotice a Dubnice. V době reformace, kdy se všichni obyvatelé přihlásili k nové víře, tato Curatie zanikla. Ani po vestfálském míru se lidé nevraceli ke staré víře. Teprve na začátku minulého století se díky svatému zápalu misionáři P. Koržiskovi z Tovaryšstva Ježíšova podařilo přivést znovu všechny obyvatele ke katolickému náboženství."

 Také úřední „Catalogus cleri“ olomoucké arcidiecése uvádí po léta u farnosti Lichnov historickou poznámku: „Fuit quidem hic loci jam ante saec. 16. propria parochia, quae tamen serius desiit, spectabatque ad parochiam Braunsdorfensem. Anno 1755 institutus est Cooperator localis, praefatae parochiae subordinatus, qui anno 1784 jurisdictionem Curati, et anno 1843 Parochi nomen sortitus est“" (Tužkou připsáno: Darovací listina brumovickému faráři 20.8.1784.) Zatímco u jiných farností se v tomto katalogu jejich neurčitelný vznik popisuje slovy „verosimiliter“, „dicunt“, „tradunt“, pro Lichnov se takové slovo nikde neužívá, takže nemusíme o výše uvedeném pochybovat.

 Ze všeho už uvedeného můžeme vyvodit, že už dlouho před reformací existovalo v Lichnově farní obročí, farní majetek a pozemky, na nichž stál kostel, dřívější farní budova a jejichž část také zabral dnešní hřbitov, a že náležely k důchodům tehdejšího faráře.

 Protože v roce 1764 byla většina panství Lichnov pány Lichnovskými rozdrobena a zbytek přešel do rukou rodiny Lichtensteinů, tehdejší brumovický farář (vide darovací listina z 20.8.1764) obdržel (pozemky v Lichnově) pouze pro vydržování kooperátora exposita v Lichnově od r. 1755. Darování nemohlo být adresováno kooperátorovi přímo, protože nebyl samostatný a ve všem byl závislý na brumovickém faráři, který se musel postarat o jeho vydržování. Také by tím mohly být dotčeny důchody brumovického faráře, na které byl investován a ještě by se musela vrchnost postarat o postavení fary s chlévy a hospodářskými budovami v Lichnově a zavázat se k jejímu udržování - takto se postarala o duchovní blaho lichnovských jednodušeji a levněji. Mimo to čistý výnos tehdy k lichtensteinskému panství náležejících farních pozemků v Lichnově zdaleka nedosahoval výše 104 zl. víd. čísla, které musel brumovický farář expositovi v Lichnově poskytnout.

 Originál listiny, označované jako zřizovací nebo dotační listina, uložený ve farním archivu, je následujícího znění:

 My, rychtář a přísežní jakož celá obec vysoce knížecí lichtensteinské komorní vesnice Lichnov, slibujeme a přijímáme tímto veřejně za sebe i naše potomky, zvláště pak se zavazujeme,

 že potom, co sem vysoce knížecí biskupská konsistoř v Olomouci na naši nejponíženější prosbu pana kněze (duchovního) co local Cooperatora resolviruje, my všichni jakožto i jeden každý z nás

 za prvé tak brzy, jak jen nám bude možné a učinitelné, pro něho postaviti příjemné obydlí, bezprostředně však jemu na naše vlastní útraty k zatímní výživě pohodlné Habitation, aniž by bylo bráno od kostela, dále

 za druhé ode dne jeho usazení jemu platiti 50 zlatých rýnských ročně v pololetních nebo čtvrtletních splátkách, aby je mohl přijímati co salarium, a

 za třetí taktéž každoročně svrchu uvedenému k jeho potřebě šest sáhů polen a čtyři kopy otepí dřeva tehdy, kdy to bude potřebovati nebo to od nás bude požadovati, opatřiti a přivézti.

 Všechna tato předložená Puncta při jejich nejmilostivějším schválení nejdůstojnějším knížetem a biskupem dodržovati dlužni jsme a povinni, jak zde podle práva stvrzujeme.

Lichnov dne 30. Decembris 1753. Tak se staň.

 __________________________

 Současné Instrumentum týkající se lokálního Cooperatora bylo zřízeno s vědomím a schválením vysokého knížecího komorního purkrabského úřadu, což z moci úřední stvrzuji.

Krnov dne 30. Decembris Ao 1753                        Johann Adam Scholtz v.r.

                                                              vysoce knížecí rada a komorní purkrabí

 L.S.

 __________________________

Obecní výbor              L.S.                                   Joseph Johann Beitel v.r.

                                                                                     toho času rychtář

                                                           Friedrich Phillips Thomas Mayer, starší

                                                        Hans Meyer, sedlák Elias Bittmann, starší

                                                        Johann Mayer, podsedník Christian Weis

                                                                  Christoph Rosner Michael Mayer

                                                                       Michael Kreyss Anton Beitel

                                                            Elias Bittmann, bednář Thomas Englisch

                                                                          Michael Felsmann

                                                                                Josef Schmidt

                                                                           všichni přísežní zde

                                   __________________________

 Biskupská olomoucká konsistoř tímto z moci úřadu a práva svrchu uvedené Instrumentum, předložené v trojím vyhotovení, ve všech jeho punktech a klausulích na věčné časy schvaluje, potvrzuje a dotvrzuje, avšak s výslovnou podmínkou, že svrchu zmíněná obec přišedšímu stálému lokálnímu kooperátorovi nejenom připraví zdravé obydlí, a tak brzy jak jen bude možné je postaví, ale také je povinna zmíněnou stavbu vlastním nákladem opravovat a udržovat.

 Actum in Curia Episcopali die 4to Decembris Anno 1755

Leopold Graff von Egkh                                    Philipp L.Bar. Weissbach v.r.

vicarius generalis                               L.S.                    Consist. Rath u.Notar

v. offis.

 Zůstalo při tom, poněvadž v té době výnos z pozemků, půdy a lesa byl velmi nízký a na „farních polích“ zůstávala velká část neobdělaná. Po zrušení nevolnictví a roboty a v nové době r. 1848 a 1849 také po následném zrušení desátku díky racionálnímu obdělávání pozemků výnos z polí a lesa zřetelně stoupl. Zdejší farář podporovaný obcí, konkretně farář Karl Schittenhelm, se pokusil roku 1875 a 1876 farní majetek v Lichnově získat pro lichnovského faráře. To se nepodařilo, protože vláda, platící velký doplněk kongruy brumovickému faráři, který měl obvykle u sebe ustanoveného kooperátora, se obávala dalšího zvýšení (doplňku kongruy). Navíc od roku 1885 platila tzv. provisorní regulace kongruy, která se roku 1898 stala definitivní.

 Podle ní byl stanovený příjem samostatného duchovního správce (faráře) ve Slezsku v místě bez systemisovaného pomocného kněze 700 zl. rak. měny (1400 K), v místech se systemisovaným pomocným knězem 800 zl. rak.měny (1600 K), příjem pomocného kněze (kooperátora nebo kaplana) 350 zl. rak. měny (700 K). Přitom byl do kongruy započítáván výnos pozemků a půdy podle tzv. čistého katastrálního výnosu, který byl stanoven o něco nižší než skutečný možný výnos.

 Rozdělení mezi brumovického a lichnovského faráře bylo odmítnuto a na přidělení oněch pozemků lichnovskému se faráři se dále nedalo pomýšlet. Stejně by musely být tyto pozemky, i kdyby se staly majetkem lichnovské fary, propachtovány jinému hospodáři. Protože většinou leží na svazích horských výběžků, dají se jen těžko obdělávat a u zdejší fary stejně nejsou žádné hospodářské budovy. Religionsfond jako patron stejně jako lichnovská obec by se těžko daly přinutit k výstavbě nějakých nových.

Výkaz důchodů faráře a pomocného kněze

a) z fundačního kapitálu beneficia, který uložila obec Lichnov při založení samostatné duchovní správy v roce 1755, a z něhož první duchovní správce dostával na úrocích 50 zl., kterýžto (kapitál) však roku 1811 klesl na pouhých 644 zl. 3 3/4 kr. víd. čísla, takže úroky pobírané farářem činí v konvenční měně 12 zl. 53 kr.

b) ze soukromých fundací za 70 mší svatých etc. 18 zl. 36 kr.

c) od brumovického faráře za lichnovský desátek 104 zl. víd.čísla

 41 zl. 36 kr.

d) štola mu zůstává s připočítáním "odpuštěné" sumy 35 zl.

e) cena 6 sáhů měkkého dřeva a 4 kop otýpek celkem 18 zl. 11 kr.

f) užívání jedné zahrady, jejíž čistý výnos se odhaduje 1 zl. 40 kr.

g) doplnění z Religionsfondu 173 zl. 44 kr.

 takže je šťastně dosažena potřebná zákonná suma 390 zl.

Pozn.: Ještě ze zahrady lit. f) musí zaplatit pozemkovou daň 5 kr. konv. měny a silniční přirážku 6 kr. konv. měny.

 Důchod kooperátora byl stanoven 200 zl. konv. měny = 210 zl.rak., to je dnešních 420 K.

 Když byla roku 1843 zdejší lokalie (nebo kuracie) povýšena na faru, byl důchod faráře zvýšen na 400 zl. Ve druhé polovině 19. st. prudce stouply ceny spotřebního zboží (díky vynálezu a využití páry a elektřiny). Faráři se sice zvýšil příjem díky ročnímu výnosu fondů různých dárcovských fundací, ale (stát) přikročil k nutné tzv. provisorní regulaci kongruy (vydržování kleru), která se stala v roce 1898 definitivní. Důchod faráře v místě se systemisovaným pomocným knězem (tj. světskou vládou uznaným a proto placeným) byl stanoven na 800 zl. rakouských, bez pomocného kněze 700 zl. rakouských. Přitom bylo úředně stanoveno, že od 1.10.1898, kdy vstoupilo definitivní nařízení v platnost, se nesmějí započítávat příjmy z mešních nadací do důchodů faráře. Zato mše Religionsfondu (pro lichnovského faráře 24, pro kooperátora 14 mší ročně) nebudou už více slouženy gratis, ale budou Religionsfondem oceněny jedna 50 kr. rak. měny.

 Nyní v roce 1898 resp.1902 jsou příjmy faráře takovéto:

Výkaz příjmů (fase) lichnovského faráře v roce 1898 (1902)

a) výnos z pozemků, zahrada                                                                3 K 54 h

b) výnos cenných papírů (obroční jmění)                                            68      79

c) výnos štoly (po odečtení 60 K, které jsou už zahrnuty)                   80

d) příspěvek brumovického faráře (na desátek z Lichnova)                 87     36

e) doplněk kongruyReligionsfondu                                             1360     31

 Celkem                                                                                          1600 K -- h

Pozn. k tomu připadá ještě výnos mešních nadací, nyní r.1902          190 K 9 h,

z něhož se odečítá ekvivalentní (kostelní) přirážka 6 K 77 h, takže konečný pevný příjem faráře činí ročně 1783 K 32 h

Kooperátorské místo

čili místo pomocného kněze bylo v Lichnově systemisováno už roku 1794 a tehdy už obsazeno, protože 2. ledna t. r. nařídila k. a. konsistoř v Olomouci brumovickému faráři, aby Cooperatoru loci přenechal byt v Capellania, který zatím užívá pachtýř farních pozemků.

 Výraz Cooperator loci potvrzuje, že se nejednalo o kooperátora na brumovické faře. Také tím nebyl míněn lichnovský samostatný duchovní správce, který byl už dříve uváděn jako Cooperator localis nebo Curatus Localis a už od roku 1755 měl vlastní byt v Capellania, hospodářské budově brumovického faráře (v Lichnově, pozn.překl.).

 Pachtýř měl totiž i po roce 1755, kdy sem byl ustanoven Cooperator localis, druhý byt v hospodářské budově. Když byl r.1778, resp.1794 ustanoven ještě druhý kněz, zvaný cooperator nebo Cooperator loci (Cooperator hujas), musel pachtýř opustit byt v Capellania a přenechat celé obydlí oběma kněžím.

 Kooperátor pobírá nyní důchod 700 K, dále 14 K remunerace za 14 mší Religionsfondu, obojí od Religionsfondu. R.1898 muselo být 14 mší svatých persolvováno zadarmo.

 V případě neobsazení místa kooperátora (vakance) pobírá farář od roku 1898 remuneraci 30 K (dříve 20 K) měsíčně za zdvojenou duchovní službu, o kterou však musí kolkovanou žádostí (1 K) prostřednictvím konsistoře požádat c.k. slezskou zemskou vládu na počátku vakance.