Lichnov - historické budovy




Kostel

 Nynější kostel byl postaven za pomoci obce roku 1730 pozemkovou vrchností krnovským vévodou Lichtensteinem na místě původního, malého a sešlého dřevěného kostelíka. Důkazem podílu Lichtensteinů na stavbě byl jejich erb namalovaný nad hlavním vchodem, dnes zalíčený. Obec přispěla ke stavbě nutnými povozy a nádenickou prací, jak uvádí Inventarium § 1.

 Podle vyprávění starých lidí musely být základy stavby vykopány velmi hluboko. Půdorys kostela má tvar protáhlého kříže, jehož ramena tvoří sakristie s oratoří na jižní a protilehlá kaple sv. Jana Nepomuckého, a komora na nářadí na severní straně.

 Kostel je z masivního zdiva, celý klenutý, vysoký a světlý, asi 24 m dlouhý. Hlavní věž stojí nad hlavním vchodem a celá je postavena z kamene. Nad křížením kostela je sanktusová věžička se zvonem, který je užíván pouze jako mešní a umíráček. Důvodem tohoto opatření bylo velké vyrušování při bohoslužbě hlukem způsobeným nárazy provazu při vyzvánění na okraje otvoru v klenbě a tak bylo od vyzvánění při "Sanctus" upuštěno. Nyní tedy vyzvání ke mši svaté a jako umíráček.

(Připsaná poznámka: Od roku 1902 znovu zavedeno, aby i lidé pracující v polích mohli mít účast na bohoslužbě.)

 Kostel má čtyři oltáře a stejně tolik portatilií. Obraz na hlavním oltáři jako titulus ecclesiae představuje sv.Mikuláše, biskupa z Myrhy. Dřívější byl namalován al fresco na zadní stěnu presbytáře. Roku 1839 dala dobroditelka Johanna Blaschkeová namalovat obraz (olej na plátně) u malíře Müllera v Ober-Glogau za 200 zl. konv. měny. Nyní je tento obraz na oratoři nad sakristií, protože roku 1881 obstaral dobrodinec Dr. Julius Seidel, c.k. notář ve Vídni a lichnovský rodák, nový oltářní obraz sv. Mikuláše u malíře Alberta Adama z Velkého Valdštejna. Postava sv.Mikuláše je na něm však provedena velmi tvrdě.

 Na krásném hlavním oltáři se zcela nahoře nachází také zasklený obraz Panny Marie z „Maria Hilf“. Na bočním oltáři vpravo býval dříve obraz „Obětování P. Marie“, na oltáři vlevo obraz sv.Josefa. Oba obrazy byly už zmíněným dobrodincem Dr. Juliem Seidelem nahrazeny novými: vpravo „P. Marie s Ježíškem“, vlevo „Sv.Josef s Ježíškem“, oba malované ve Vídni, zvlášť poslední je opravdu umělecké dílo.

 Také 14 obrazů Křížové cesty věnoval roku 1882 uvedený velký dobrodinec zdejšího kostela Dr. Julius Seidel, narozený 23.2.1830 v čp.289 v Lichnově, zemřelý ve Vídni 7.2.1895.

(Připsáno: Původní obrazy Křížové cesty, které jsou nyní uloženy na půdě kostela, obstaral jistý Johann Zeller, hospodář v Lichnově. Byly posvěceny 10. listopadu 1771 dp. Eduardem Nikischem, provinciálem františkánů v Hlubčicích.)

 Slavnostně posvětil tuto Křížovou cestu 14. září 1882 vldp. Pius Bock, uvolněný kněz saské provincie.

 Vedle kostela mezi vchodem do sakristie a bočním vchodem je umístěn jednoduchý misijní kříž, který při ukončení sv.misie slavnostně posvětil 15. dubna 1861 redemptorista P. Matthaeus Wallezek. U opačné strany kostela prakticky naproti zmíněného kříže je další misijní kříž, postavený při poslední misii za současného faráře Aloise Pohlnera nákladem jistého Josefa Philippa, sedláka z čp.162 v Lichnově.

 Tato sv.misie proběhla od 30. prosince 1899 do 7. ledna 1900 včetně pod vedením tří kněží redemptoristů ze svitavského řádového konventu, P. Jakoba Wiesera, Josefa Schwaigera a Johanna Oberdorfera. Ke svátosti pokání a k oltáři při ní přistoupilo 1187 osob. 182 lidí se stalo členy „Spolku Nejsvětější Svátosti pro krášlení chudých kostelů“.

 Naproti sakristii, která je na jižní straně, je kaple sv. Jana s oltářem. Oltářní obraz sv. Jana Nepomuckého dal namalovat ve Vídni dómský probošt v Bratislavě Johann Beutel, lichnovský rodák.

 Na velké věži visí dva zvony, z nichž větší váží přibližně 8 vídeňských centů nebo 4,5 q. Má nápis: O Rex gloriae, veni cum pace, jehož chronogram MCCLXVVII udává letopočet 1272. Tento nápis se nachází i na jiných zvonech v různých místech, zvláště v těch, která existovala před tureckými válkami. Vide „Kirchliche Kunst“ VI Nro6, str.46.

 Pokud jde o záznamy o opravách kostela, může pisatel této kroniky začít teprve adaptacemi, které byly v Lichnově prováděny až v jeho době: půda kostela pod presbytářem a sakristií byla začátkem devadesátých let odvodněna vývodem od středu presbytáře přes sakristii a skrze kostelní zeď a zeď hřbitova až do kanálu u cesty. Vývod dala vykopat obec.

 Podle náhodně nalezeného záznamu faráře Schittenhelma bylo zaplaceno malíři Alberdu Adamovi z Horního Gruntu (u Cukmantlu, Zlatých Hor) 56 zl. rak. měny za různé přemalby a zlacení.

 Za faráře Ignaze Grosse byla ze sbírek zakoupena roku 1887 socha P. Marie Lurdské u sochaře Stufflesera v Grödenu v Tyrolích za 132 zl.

Za dovoz 7 zl., za jeskyni stoláři 39 zl., zámečníkovi 4 zl., malíři 25 zl. Roku 1886 za renovaci postního obrazu a obrazu sv. Jana Nepomuckého malíři Adamovi 65 zl., téhož roku 1886 restauroval malíř Adam také hlavní oltář za 175 zl. Také obstaral další lichnovský rodák, státní physicus ve Vídni MUDr. Gregor Schmid, u hodináře Rezka v Neuhausu v Čechách nové věžní hodiny. Staré byly opraveny bruntálským hodinářem Schneiderem a umístěny na věž požární zbrojnice v horní vsi.

 Roku 1898 byly na obecní náklady „otočeny“ dvoje velké kostelní dveře. Jak hlavní vchod, tak tzv. nouzový východ se doposud otevíraly dovnitř kostela a v případě neštěstí hrozily zablokováním. Stolář Karl Reichel a zámečník Johann Sauer je přestavěli tak, aby se otevíraly ven. Náklady činily asi 50 zl. Současně dal farář z kostelních peněz a příspěvků dobrodinců podobně upravit vnitřní dveře hlavního vchodu tak, aby se daly otevírat dovnitř i ven (tzv. létací dveře), opatřit je barevným prosklením a nově nalakovat. Stejně dal zároveň upravit dveře ze sakristie a kaple sv.Jana, aby se daly otevřít pouze ven.

 Dále byla celá spodní plocha dolního kůru, zatím jen z holých prken, bíle natřena a přední strany 1. a 3. kůru hnědě nalakovány stejně jako popředí obou bočních kůrů. Také byly natřeny oltářní stupně všech čtyř oltářů, přední lavice a dvě lavice u sakristie nově nalakovány, sedadla lavic opravena. Vstup na kůr nad kaplí sv.Jana byl uzavřen železnou mříží, protože tam kluci během bohoslužeb tropívali hlasitou neplechu. Náklady těchto oprav dosáhly asi 70 zl.

 V letech 1900 a 1901 byl obnoven nátěr presbytáře a oltářů, položena nová podlaha v sakristii, vsazeny dveře ke komoře na uhlí a proraženo do ní okno, vsazena dvě zcela nová okna na horní straně („mit Wetterseite“ - s větračkami?), sakristie a svatojanská kaple vybíleny, zasazeny dveře u vstupu na půdu kostela, železné traversy do klenby pod zvony a sněhové zábrany na kostelní střeše nad vchodem do sakristie - vše asi za 360 zl.

 Farář dal už dříve zhotovit novou zpovědnici do svatojanské kaple a starou přenést do sakristie, také dal dvakrát opravit měchy varhan.

 Roku 1902 byl velký zvon zavěšen úplně znovu, protože oba železné čepy, na nichž visel, byly prorezavělé skoro do poloviny, a ložisko, v němž se pohybovaly, plné napadaného písku.

Dodatek:

 Nařízením Nejdůstojnější knížecí arcibiskupské konsistoře v Olomouci ze dne 4. prosince 1915 čj. 16121 byl malý sanktusový zvonek 14. prosince 1915 zástupci Severního dráhy v Opavě odvezen pro vlasteneckou válečnou sbírku ve Vídni, I. okres, Stubenring. Zvon vážil 48 kg, jeho průměr byl 43 cm. Na jedné straně byl ozdoben reliéfem Královny nebes s Ježíškem v náručí, na druhé straně reliéfem sv. Jana Nepomuckého. Na věnci nesl nápis: S. Maria et St. Joannes Nepomuceni ora pro nobis. Na dolním okraji stálo: Hat gegossen Wolfgangus Straub in Olmütz 1797.

 Potom co mnoho let zvěstoval věřícím zázrak Proměnění na oltáři a s tolika farníky se rozloučil, musel být nyní přetvořen ve smrtonosnou zbraň a v této strašlivé válce sloužit jako hrozná zbraň proti našim mnohým nepřátelům. Kéž by v tomto novém určení napomohl brzkému slavnému míru!

 22. srpna 1916 přijel poručík se čtyřmi vojáky a podle příkazu c. k. vojenského velitelství v Krakově z 1.8.1916 Nro271 odebral pro válečné účely největší zvon farního kostela. Tento zvon měl velmi pěkný hlas. Jeho průměr byl 93 cm, výška 70 cm. Nebyl opatřen žádným obrazem, pouze nápisem: „O rex gloriae veni cum pace a pravděpodobně byl velmi starý. Kde a kterým mistrem byl odlit, nebylo vyznačeno. Byl rozbit přímo ve zvonové komoře věže. Bylo velmi bolestné naslouchat temným úderům, asi za půl hodiny byl zvon na kusy. Jak dlouho však bude nutno shromažďovat a spořit, aby mohl být opatřen nový, stejně krásný zvon? Váha jeho kusů (několik kousků je schováno na památku v kostelní truhle) činila 436 kg. Kostel dostal náhradou od c. k. armádního stavebního oddělení vojenského velitelství v Krakově 4 K za jeden kilogram, celkem 1744 K, které byly uloženy v krnovské spořitelně. Protokol o odebrání zvonu je uložen v kostelní truhle.

 7. prosince 1916 obdržel kostel náhradou za sanktusový zvon, odevzdaný 14. prosince 1915, obnos 192 korun.

Farní budova

 Původní farní budovou byl dům čp.218, stojící poněkud vzadu (za dnešní farou), který byl dříve (když se Lichnov po době reformace stal opět katolickým) přiřknut brumovickému faráři k duchovní pastoraci. Protože mu byl přiřknut i zdejší farní majetek - vide darovací listina z 20. 8. 1764 - určil farní budovu jako obydlí pro svého pachtýře a jeho čeleď. Potom co sem byl roku 1755 ustanoven lokální kaplan, bylo se svolením brumovického faráře postaveno zdejší obcí patro nad částí domu, která kdysi bývala kněžským obydlím a v níž teď bydlel pachtýř. Vystupovalo se do něho obtížně po primitivním příkrém dřevěném schodišti.

 Když zde bylo systemizováno ještě kooperátorské místo, byl pro pomocného kněze udělán pokoj z komory a světničky hospodyně. Na stavbu byl použit materiál získaný při tehdejším zbourání starých chlévů, stodoly a kůlen. (Tyto budovy možná stály na místě, kde je dnes sousedova a farní kůlna na dřevo a sousedova zahrada.)

 Celý dům, tehdy na spadnutí, a celá horní zahrada (na sázení a zeleninu) byly roku 1793 oběma kněžím přiřčeny jako obydlí, tj. pachtýř se musel vystěhovat. Přitom bylo uznáno právo brumovického faráře na vlastnictví dolní části domu. Patro postavené obcí mělo náležet patronovi (Religionsfondu).

 Když měl být na opakované žádosti lokálního kaplana George Reitera konečně důkladně opraven tento dům, jehož zdi byly sice masivní, ale vnitřek a krovy zcela sešlé a jeho stav byl skutečně ubohý, protože už v době předávky roku 1793 a pravděpodobně mnohem dříve za brumovického faráře nebyl udržován, ani obec ani Religionsfond se nechtěly ujmout opravy.

 Zástupce Religionsfondu nalezl, že toto břemeno náleží obci, která se zavázala obydlí duchovního správce udržovat, protože už jednou z dobré vůle opravila nejhorší závady. Dále rozhodl, že Religionsfond nehodlá stavět zcela nové patro jako kněžský byt na cizí, brumovickému faráři patřící spodní části domu a raději postaví zcela nový dům jako farářovo obydlí.

 Poznámka: Celá dlouhá bolavá historie stavby nové fary, v níž se brumovický farář nejeví v nejlepším světle, je sepsána a přiložena do gruntovní knihy tehdejšího faráře Hartela 1840 - 1853.

 Brumovický farář, který se tak stal opět majitelem celé budovy bývalé lokalie, byl natolik spokojen, že pro stavbu nové fary poskytl zadarmo pozemek na takovém místě, aby nová budova nezakrývala frontu staré.

 Jenže stavební místo povolené brumovickým farářem Müllerem bylo natolik vlhké pro vykopání základů, že se při jednání 11. května 1842 na něho obraceli s prosbami jak zástupci obce, tak tehdejší lokální kaplan Hartel, aby změnil své rozhodnutí (jimi plánované stavební místo bylo přímo před budovou lokalie v zeleninové zahradě). Farář Müller neustoupil a nová fara musela být postavena na jím určeném místě. Zamokření poněkud odpomohla studna, vykopaná na farním dvoře v letech 1846 a 1847. Velkou zásluhu si při stavbě nové fary získal P. Hartel.

 Stará lokalie byla brumovickým farářem prodána, ačkoliv právě kvůli výhledu z ní trval farář Müller na nynějším umístění nové fary, aby její střecha nebránila ve výhledu na cestu, a proto nechtěl přepustit krásné stavební místo. Protože pole byla propachtována, dal už dříve nepotřebné hospodářské budovy strhnout.

 S domem prodal také všechny stavební a zahradní parcely, které ke staré lokalii patřily, jmenovitě zadní zahradu, která ležela vedle nové fary, přední zeleninovou zahradu (na níž mohla být nová fara postavena), proužek pozemku podle hřbitovní zdi - vše za směšnou cenu 1000 zl. Stalo se to v roce ...... Kupcem byla obec Lichnov, která to vše roku 1865 prodala jistému Robertu Beierovi, který nyní v roce 1900 ještě žije. (Beier) dal dům opravit a horní patro zcela nově postavit, dolní část dal dostavět (do obdélníkového půdorysu, předtím vypadala takto nad stájemi bylo přistavěno obydlí kooperátora). Dům prodal roku 1898 tehdejšímu starostovi a poštmistrovi Josefu Kreisovi za cenu zhruba 3300 zl. rak. měny a právo výměnkářského bydlení.

 (Kreis) dal dům, jehož nosné zdi byly stále dostatečně pevné, uvnitř zcela přestavět s vynaložením dalších asi 1200 zl., takže dnes je to snad nejhezčí dům v Lichnově s devíti pokoji a třemi malými kuchyněmi.

 Nová farní budova, která byla předána do užívání 24. března 1843, obdržela popisné číslo 296. Přízemní budova byla původně určena jen pro faráře. Farář musel proto kooperátorovi postoupit kancelář s archivem a hostinský pokoj, ačkoli tím byl velmi omezován.

 Už roku 1874 potřebovala budova velké opravy, které byly provedeny za faráře a děkana Karla Schittenhelma a vyžádaly si náklad 1200 zl. rak. měny. Třetinu výloh nesl Religionsfond, dvě třetiny obec, k tomu farář přispěl 50 zl. a dalších 50 zl. na kamna a další zařízení, jak je vypočteno v příloze této knihy.

 Protože byl dům příliš malý pro dva kněze, dala obec roku 1897 na prosbu tehdejšího faráře Aloise Pohlnera prorazit dveře ze zadního pokoje na dvůr, přistavět k nim předsíňku a zadní pokoj adaptovat na kooperátorův byt. Farář přispěl 36 zl., protože přitom byl také do kuchyně postaven nový sporák s měděným kotlíkem na ohřívání vody.

 Později obec nabídla faráři dávat 30 zl. na pronajmutí (místnosti), protože bylo zřejmé, že nelze počítat s brzkým zvětšením resp. se zvýšením fary o patro. Farář za ně pronajal pokoj v bývalé lokalii, už přestavěné, jak bylo výše uvedeno, majitelem Josefem Kreisem, poštmistrem.

Zahrada

 Pohledem na zahradu bývalé lokalie a nový farní dům se můžeme přesvědčit, že horní, lomící se část zahrady, která už kdysi dávno byla brumovickými faráři puštěna na věčné časy k užívání lichnovským lokálním kaplanům, patří nyní k nové faře a té byla také připsána v pozemkové knize. Ke stavbě fary dal brumovický farář tuto část (zahrady) až k vesnickému potoku, ale pouze tuto. Zahradu za novou farou, zeleninovou zahradu před farou na straně ke kostelu a zahrádku podél hřbitovní zdi, které zůstaly jeho majetkem, prodal spolu se starým farním domem lichnovské obci.

 Došlo tak k situaci, že nová fara byla ohraničena cizími pozemky. Stačilo, aby faráři něco vypadlo z okna v průčelí a musel žádat souseda o dovolení, aby směl vypadlou věc v jeho zahradě sebrat. Stejné potíže nastaly se „zadním“ sadem, jehož dolní část náležela ke staré lokalii a horní část k nové faře, z čehož pochopitelně povstávaly třenice.

 Snaha udělat těmto tahanicím konec vedla faráře Karla Schittenhelma k jednání o výměně zahrady se sousedem Robertem Beierem, která se uzavřela roku 1874 v tom smyslu, že sousedova zahrada omezující novou faru bude vyměněna za zřetelně větší (o 240 čtverečních sáhů) horní část zadního sadu, která dříve náležela lokálnímu kaplanovi, pokud ovšem budou souhlasit církevní i světské úřady. (Vide přiložené smlouvy o výměně.)

 Prostor podél nové farní budovy a přední zahrádka až k potoku Čižina náležely pochopitelně k pozemku, puštěnému brumovickým farářem jako stavební místo, ohrazenému po obou stranách úzké vesnické cesty dřevěným plotem. Nyní tedy je před farou dvoudílná květinová zahrada a u potoka úzký, ale plodný sad.

 Zadní nově získaná zahrada byla osázena ovocnými stromy. Přední získaná zahrada před průčelím fary byla změněna na zeleninovou, na což se vzhledem k slunné poloze a blízkosti vody výborně hodí. Poznámka: dříve tu stávala stodola.

 V této přední zahradě byla administrátorem Adolfem Peschkem (po faráři Schittenhelmovi) vysázena řada rybízů, které jsou nyní nádherného vzrůstu a každoročně dávají přebytek ovoce. Farář Gros pěstoval vinnou révu u zdi fary v předních květinových zahrádkách po stranách vchodu, která v létě pěkně rostla a při dlouhém teplém podzimu dala velmi chutné hrozny. T.zv. divoké víno ve dvoře, také se pnoucí jako špalír po zdech, zasadil farář Pohlner.

 Posledně zmíněným byla přední zahrada v roce jeho nástupu 1888 upravena, rozdělena na symetrické záhony a cestičky nově položeny. Roku 1901 byla konkurenční cestou kostelním stavebním výborem žumpa v této zahradě vyzděna cihlami na cementovou maltu a pro odvod dešťové vody ze dvora vykopán kanál až do přední zahrady k trativodu pod druhou dlaždicí chodníku v této zahradě.

Renovace farní budovy

 Kromě už zmíněných změn ve farní budově byl v roce 1886 na útraty obce vybudován v západní části farní půdy malý pokojík z prken. Zůstal neobyvatelný – v zimě pro chlad, v létě pro vedro. Také byla zahrada podél potoka oplocena a dřevěná pumpa na dvoře nahrazena železnou.

 Farář Gros přenechal faře při svém odchodu z Lichnova jako inventární kus měděný kotel.

 Roku 1900 byly opraveny mramorové schody ke vstupním dveřím a obě boční zídky vystavěny z režného zdiva.

 Farář Alois Pohlner nechal na vlastní účet provést následující opravy:

Roku 1889 přestavění kamen ve farářově obývacím pokoji, úprava zahrady atd. nákladem 26 zl.

Roku 1891 vymalování obou pokojů a předsíně 31 zl., malé opravy - celkem 37 zl.

Roku 1892 až 1897 už popsané opravy, dohromady 59 zl.

Roku 1898 adaptace kooperátorova pokoje a kuchyňského sporáku atd. (vide Domovní inventář) 42 zl.

Roku 1899 za opravy 7 zl.

Roku 1900 oprava sklepa, isolace proti vodě, vymalování kooperátorova pokoje a záchodu a další opravy 53 zl.

Roku 1901 různé opravy, nátěry oken a dveří 10 zl.

Dodatek 1:

Roku 1903 se obec rozhodla farní budovu rozšířit. Představený obce p. Ernst Blum chtěl vybudovat místnost pod střechou - tím by však chybělo místo pro sušení prádla, takže z vestavby sešlo. Byla postavena prádelna, v níž byla 12. ledna nalezena polomrtvá služebná, přiotrávená oxidem uhelnatým. Také střecha byla nově pokryta a na dvorní straně opravena. Protože se stavbou prádelny zmenšila kůlna na dřevo, byla (1903) postavena nová.

1904 dostala střecha novou břidlicovou krytinu na lepenkovém podkladu, celý dům byl čerstvě olíčen (3000 K).

1905 dala obec postavit nová kamna v kanceláři (69 K) a (farář) sporák za 52 K (z vlastního)

1908 byla farní studna opravena a vloženo nové potrubí - nedobrovolně daroval „Šéf“ z Brumovic z „imperum“.

Dodatek 2:

Zařizování farní budovy

 V roce 1926 byla bíle natřena všechna okna a dveře ve farní budově a 2 pokoje zhruba vyčištěny a vymalovány - bylo to velmi zběžně uděláno, protože nový pan farář se už nastěhoval a musel do té největší špíny. Obec se o to nepostarala - všechno bylo v pořádku, dokud nepřišel nový farář - byl jiné národnosti a proto začalo štvaní proti němu i ze strany administrátora P. Franze Müllera. Farářova slečna (hospodyně) musela všechnu špínu po malíři a natěrači uklízet sama, protože obec nepovažovala za nutné poslat někoho na výpomoc ani díky štvaní dát všechen ten odpad odklidit. Farní budova byla také zvenku čerstvě olíčena, stejně tak ve dvoře, prádelně a chlévě. Na krytém příchodu ke klosetu bylo ve střeše uděláno okno, aby mohlo více světla do kuchyně.

 Roku 1927 dala obec na farářovu prosbu postavit nový sporák z modrých kachlů s měděným kotlíkem na vodu, protože starý sporák byl špatný, z různých kachlů postavený a nedalo se v něm péci. V malém pokoji vedle kuchyně stál ještě starý sporák, který byl také rozebrán a nahrazen zelenými kachlovými kamny - farář Krýbl na to obci připlatil 200 Kč.

 Roku 1928 byla koupena nová roura k malým stáložárným kamnům, protože stará byla úplně propálená.

 Roku 1930 byl kooperátorův pokoj znovu zřízen. Byla obnovena podlaha, která byla zcela zachvácena hubkou a propadala se. Vnitřní omítku musel zedník otlouci a znovu nahodit. Pokoj byl vysušen tím, že byly stěnou proraženy průduchy, opatřené plechovými vložkami, přes které mohl proudit vzduch zvenčí. Teď je pokoj suchý a obyvatelný. Obec to stálo příspěvek 4337 Kč. Téhož roku byla také do toho pokoje postavena nová zelená kachlová kamna za 830 Kč. Do prádelny byl koupen nový měděný prádelní kotel za 278,20 Kč. Také měl být ještě toho roku postaven odtah páry, ale to se přesunulo do roku 1932, kdy byl udělán.

 Roku 1933 musel farář opět na obec (kostelní konkurenční výbor) s velkou prosbou: malba v pokojích už byla k politování, mělo tedy být nově vymalováno a současně položeno pod omítku elektrické vedení. Někteří pánové, zvláště p. Wilfried Hein, byli proti. Mínili, že si farář má zaplatit všechny opravy na faře sám, ostatní nájemci to dělají také. Farář tedy dal za vlastní zařídit malý pokoj vedle kuchyně a kuchyň: uložení elektrického vedení pod omítku a vymalování stálo 407,10 Kč. Při malování byly natřené podlahy poničeny a musely být natřeny znovu. Obec se o to dále nestarala, tak musel farář koupit lak (120 Kč) a slečna Sophie (hospodyně) musela podlahu v pokoji natřít sama. Vymalování a uložení vedení pod omítku ve dvou velkých pokojích a předsíni šlo na účet obce. Provedené opravy stály obec ?K.

Úklid a vybílení sklepa vápnem zvládla slečna sama.

 Farář Josef Krýbl zcela z vlastního hradil tyto opravy a zařízení:

1926 elektrický domovní zvonek nákladem .........................26 Kč

některá okna opravil stolář Reichel...........……..................106 Kč

založení nového záhonu v zeleninové zahradě.....................700 Kč

1927 12 ks mladých ovocných stromků,

také stromkový rybízy a angrešty.....................……..........347 Kč

vymalování kuchyně (byla jen vybílena)...................…….....50 Kč

za nové okenní háky zámečníkovi p. Thrulovi......................14 Kč

položení nového elektrického vedení pro osvětlení dvora a spíže 448,10

p. Müllerovi za opravu světla v kuchyni........................……13,90

1928 koupeny ovocné stromky..................................……..130 Kč

1929                                                                               180 Kč

1930 vymalování pokojíku vedle kuchyně.......................…..150 Kč

1931 oprava elektrického osvětlení............................………..27 Kč

nové ovocné stromky, protože předešlé v kruté zimě 1929 vymrzly.185 Kč

1932 ovocné stromky........................................…………....115 Kč

oprava elektrického vedení....................................…………..15,45

zámečníkovi p. Thrulovi za opravu sporáku a zámků..............24 Kč

1933 zakoupení laku pro nátěr podlah........................……...120 Kč

za sádru a cement pro opravy v domě............................……...7,70

za vymalování pokoje a kuchyně...............................……….179 Kč

zámečníkovi za žluté okruží ke kouřovodu kamen v pokoji

a drobné opravy na dveřích...................................…………..33,60

položení světelného rozvodu pod omítku (kuchyň a pokoj)...220,40

Výlohy faráře Krýbla, které uhradil z vlastního, dosáhly....3092,10 Kč

Kromě toho přispěl obci ještě 200 K na kamna v pokojíku (u kuchyně).

Další zápisy o opravách jsou české (1962 - 1971).

Hřbitov

 Nejstarší lichnovský hřbitov je částí současného hřbitova. Těsně obklopoval kostel a na přiloženém situačním plánu je označen písmenem A a ohraničen modrou barvou.

 Protože byl malý a až do roku 1695 tu byli pochováváni i zemřelí z Milotic, byla k němu připojena a plaňkovým plotem ohražena část farního pole, která ležela za zatravněnou zahradou čp.219 na okraji zdejšího kopce. Dlouho byla používána k pohřbívání, až do let 1835 - 1840 současně se zmíněným dřívějším hřbitovem. V úmrtní matrice byla označována „versus orientem“, původní hřbitov „versus occidentem. Přístup k ní umožňovala farní polní cesta.

 Pokud se však chtěli na hřbitov dostat z horní vsi, museli dělat velkou okliku. Proto byl vybudován úzký chodník na hranici pozemků patřících čp.215 a výměnků čp. 216 a 217, který vedl přímo od farní polní cesty na hřbitov po hranici mezi čp.216 a 217 dolů do vesnice.

 Tento chodník, který i po zrušení hřbitova zůstal otevřený a umožňoval zkrácení cesty, byl stále používán jako „veřejná cesta“ až do roku 1897, kdy ho tehdejší majitel čp.217 uzavřel, protože mu byly nepovolanými navštěvovány ovocné stromy vedle chodníku. Protože proti tomu dodnes nikdo nic nenamítl, zůstala věc tak.

 Protože už zmíněná část hřbitova byla velmi vlhká a (kopání hrobů) obtížné, bylo od pohřbívání v ní v letech 1835 - 1840 upuštěno a opět změněna v pole. Hřbitov byl zvětšen o část farního pole vedle školního pozemku, která je na situačním plánu vyznačena -?- barvou.

 Všechny části hřbitova byly majetkem farního kostela, jak to až do nynější tzv. liberální éry bylo obvyklé, a užívací právo náleželo zcela faráři.

 Když došlo roku 1880 k nové regulaci pozemků a hřbitov měl být opět zvětšen, vydal tehdejší farář K. Schittehelm zvláštní prohlášení, které bylo úředně zaprotokolováno (intabulováno). Ačkoliv v něm bylo užívací právo kostela ke hřbitovu uznáno, bylo vloženo právo vybírat hřbitovní poplatky obci a dohodnuto, že při případném zrušení hřbitova jako pohřebiště celý pozemek připadne obci. Toto právo vyžadovala obec Lichnov jako náhradu, když ke zvětšení hřbitova, dohodnutému roku 1880 a provedenému roku 1881, darovala část pozemků, které náležely lichnovské školní obci.

 Zmíněná smlouva faráře Schittenhelma z 6.5.1880 spolu s odvoláním pozdějšího faráře Pohlnera ze 30.12.1895 (přijaté a podepsané obecním zastupitelstvem) byly zapsány v pozemkové knize. Než nabyly právní moci, byly po opakovaném dlouhém jednání 11.12.1897 prohlášeny za neplatné a bezpředmětné novou uzavřenou a zaprotokolovanou „velkou smlouvou“ mezi farním úřadem Lichnov a lichnovským obecním zastupitelstvem.

 Tato „velká smlouva“ je uložena, jak bude dále uvedeno, v kostelní truhle, dále v archivu lichnovského obecního zastupitelstva a v jednom opisu také v brumovickém farním archivu.

 Roku 1881 byl tedy hřbitov potřetí zvětšen. K tomu byla poskytnuta část školních pozemků. Celý hřbitov tím získal tvar protáhlého obdélníku - v situačním plánu vyznačeného -?- barvou - a v nejbližších letech byl ohraničen vysokou kamennou zdí, nahoře pokrytou těžkými břidlicovými plotnami. Hřbitov byl upraven (regulován) cestami, postupně dlážděnými. Přitom byl také kostel obklopen širokou dlážděnou cestou, což se zvlášť hodilo při procesích a pohřebních průvodech.

 Roku 18?? byl tehdejším hospodářem Liborem Mihatschem z čp.206 a jeho manželkou vsazen místo dřívějšího dřevěného mramorový hřbitovní kříž, který je dodnes okrasou hřbitova.

 Za administrování po faráři Ignazi Grossovi si zdejší obec, která pro hřbitov udělala mnoho, přivlastnila správu celého hřbitova, odvolávajíc se na prohlášení faráře Schittenhelma. Další farář Alois Pohlner to musel přijmout jako danou věc, fait accompli, na níž nemohl nic změnit, pokud se hned zpočátku nechtěl znepřátelit s celým obecním zastupitelstvem.

 Tak nechal farář, jemuž byla odebrána veškerá pravomoc nad hřbitovem, nepříjemnou záležitost v klidu do doby, kdy díky modernímu zřizování rodinných hrobů, zakupování hrobů a nutným cestám bude hřbitov zase nedostačující a bude nutné ho opět zvětšit. O tom rozhodla obec už na podzim 1895 a vyhlédla si k tomu další část školního pozemku a část pole brumovického faráře.

 Na obou polních parcelách byly nejprve vykopány zkušební hroby, aby se zjistilo, zda se podloží hodí k pohřbívání. Pak byl civilním geometrem vyhotoven situační plán a uzavřena dohoda mezi duchovní správou v Lichnově a obecním zastupitelstvem, která byla schválena c.k. finanční prokuraturou v Brně (ta dala na své stanovisko 3/4 roku čekat). Dále byla uzavřena kupní smlouva mezi farním obročím v Brumovicích a lichnovskou obcí, lichtensteinský patronát určil kupní cenu a dal povolení k prodeji, a všechno bylo v opisech zasláno k. a. konsistoři v Olomouci.

 Také byly poslány: kupní smlouva, ocenění, povolení patronátu, a situační plán ke schválení odboru pozemkového vlastnictví slezského zemského výboru, a odtud prostřednictvím slezské zemské vlády na c.k. finanční ředitelství v Brně. To žádalo, aby nejprve byly v pozemkové knize v Benešově vymazány všechny závazky lichnovské školní obce, doposud se týkající postoupených pozemků. (Pro chybějící doklady?) to nebylo možné, proto se věc vyřešila přísežným prohlášením zúčastněných stran, ale trvala velmi dlouho.

 V uděleném souhlasu c. k. finanční prokuratury v Brně bylo výslovně uvedeno, že jak písemné prohlášení faráře Schittenhelma z 6.5.1880 (vide supra), tak písemné prohlášení zdejšího obecního zastupitelstva z 30.12.1895 týkající se nároku obce na pozemek vzniklý případným zrušením hřbitova jsou neplatná. Nárok obce se může vztahovat pouze na nyní připojenou část, která je v pozemkové knize a situačním plánu označena jako 2678/2. Současně bylo schváleno, aby jak dřívější hřbitov, tak nová část byly vloženy do pozemkové knihy jako „majetek římskokatolického farního kostela sv. Mikuláše v Lichnově“ s uvedeným obecním nárokem jako břemenem.

 Obě tyto poznámky resp. podmínky byly potvrzeny c.k. slezskou zemskou vládou v Opavě 31.7.1897 čj.15304 a také c.k. slezským zemským výborem, který současně požadoval vymezení místa pro pohřby jinověrců na novém hřbitově.

 Teď teprve na základě

 a) kupní smlouvy s farním úřadem v Brumovicích

 b) uvedeného ujednání mezi zdejším farním úřadem a zdejší školní obcí (která je totožná s místní obcí)

 c) přípisu c. k. slezského zemského výboru v Opavě ze dne 11.12.1896

 mohla být c. k. notářem Rudolfem Voglem v Benešově 11.12.1897 sepsána smlouva mezi správou kostelního jmění v Lichnově a farním úřadem v Brumovicích na jedné straně a obecním zastupitelstvem v Lichnově na straně druhé, oběma stranami podepsaná a legalisovaná, potvrzená c. k. slezskou zemskou vládou, c. k. slezským zemským výborem a k. a. konsistoří v Olomouci, a intabulovaná v pozemkové knize v Benešově.

 Tato „hlavní smlouva“ byla vyhotovena ve dvou exemplářích, z nichž jeden je opatrován ve zdejší kostelní truhle, druhý byl předán zdejšímu obecnímu zastupitelstvu. Její opis byl uložen v brumovickém farním archivu.

Dodatek:

 Roku 1903 obstarala obec novou železnou hřbitovní bránu za 280 K.

Posloupnost

samostatných duchovních správců v Lichnově od roku 1756, kteří se nejprve označovali Cooperator localis, od roku 1784 se psali Capellanus localis, brzy nato prostě localis. V pozdějších letech byli nazýváni Curatus localis, až roku 1884 obdrželi titul farář (Pfarrer).

Č. Jméno: Setrval v úřadu: Poznámka:___

1. Franz Oppitz od ledna 1756 do června 1765

2. Johann Kleske od června 1765 do září 1769, kdy zemřel

3. Friedrich Beyer od září 1769 do června 1804 1. local

4. Franz Frank od června 1804 do dubna 1812

 do července 1813 administroval Georg Reiter

5. ThDr Josef Ospald od července 1813 do ledna 1830

 (nar. v Třemešku r.1781. Předtím kaplan v Krnově, odešel do Boršova)

 (do září 1830) administroval Johann Hartel

6. Georg Reiter od září 1830 do června 1840

7. Johann Hartel od července 1840 do konce roku 1853 1.farář

 (nar. v Německé Rudě u Rýmařova r.1794. Přišel z Býkova, přeložen do Vysoké, kde jako farář zemřel 22.1.1867)

8. Jan Krásný od května (21.3.) 1854 do března 1856

 (nar. ve Štítech r.1803, ord.1826. 6.6.1856 zemřel v Lichnově)

 (do října 1856) administroval Franz Saliger

9. Hieronymus Saliger od října 1856 do května 1868

 (nar. v Horních Životicích r.1798, ord. r.1821. Předtím kurát ve  ValteřicíchBudišova. Zemřel 18.11.1879 jako farář v Potštátu)

 (do prosince) administroval Johann Weyrich

10.Josef Albrecht od prosince 1868 do května 1873

 (nar. v Pasece r.1828, ord. r.1854. Zemřel v Lichnově 8.8.1873)

 (do září 1873)administroval Anton Gebauer

11.Karl Schittenhelm od 10.9.1873 do února 1881

 (nar. v Dlouhé Vodě u Albrechtic r.1828, ord. r. 1853, krnovský  děkan a tit. konsist. rada. Zemřel 11.6.1899 jako děkan  v Jindřichově)

 (do července) administroval Adolf Peschke

12.Ignatz Gross od 27.7.1881 do ledna 1888

 (nar. v Janoušově u Štítů r.1831, ord. r.1856. Zemřel 13.5.1909  jako farář v Třemešku)

 (do května) administroval Herrmann Schreyer

13. Alois Pohlner 23.5.investován, 7.6.1888 přijel do Lichnova,  do 13.5.1902

 (nar. v Rýžovišti r.1845, ord.1873. Zemřel 29.5.1912 jako děkan a  farář v Rýmařově)

 (do září 1902) administroval Josef Látal

14. Karl Kepert 24.9.investován, 2.10.1902 instalován,  zemřel 21.4.1911Lichnově

 (nar. v Krumpachu u Zábřeha na Moravě r.1866, ord. r.1891)

 (do září 1911) administroval Augustin Opravil

15. Franz Barwig 26.9.investován, 5.10.1911 instalován, přijel do Lichnova 10.10. 3.11.1925 byl investován na  faru v Rýmařově. 19.11.1925 opustil Lichnov.

 (nar. v Novém Jičíně r.1864, ord. r. 1889. Zemřel 16.8.1954)

 (do května 1926) administroval Franz Müller

16. Josef Krýbl 1.5.investován, 31.5.1926 instalován. 27.12.1934 byl investován na faru v Píšti. 10.1.1935  opustil Lichnov.

 (nar. v Hroznové Lhotě r.1880, ord. r. 1904. R. 1929 konsist.  auditor, r.1934 Limbo ornatus. Zemřel 18.2.1973)

 (do května 1935) administroval Alphons Thürmer

17. Josef Römer od 26.5.1935 do září 1946

 (nar. 13.1.1894 v Radišově, ord. 5.7.1919, r.1943 Limbo ornatus  a tit. konsist. rada. V září 1946 odsunut. Zemřel 23.8.1969)

Pokračují české zápisy.

Posloupnost kooperátorů

(pomocných kněží), výpomocných kněží a administrátorů v Lichnově

Č. Jméno:                            Setrval v úřadu:                                Poznámka:___

1. Josef Mayer                      1778 - 1781

2. Ignatz Demel                    1781 – 1791               pak lokální kaplan v Sosnové

3. Johann Höller                   1791 - 1805

4. Franz Madl                       1806 - 1807

5. Johann Hölzel                  1807 - 1808

6. Georg Reiter                    1808 - 1812             do července 1813 administrátor

7. Friedrich Mükstein           1813 - 1814

8. Josef Dittrich                   1815 - 1816

9. Josef Franz                      1817 - 1821

10. Johann Hartel                 1821 - březen 1830        do září 1830 administrátor,

 opět kooperátor do 1832, pak lokální kaplan v Býkově

11. Johann Schneiderke        1832 – 1841  (nar. v Mošnově r.1832, ord. r. 1832)

12. Alois Hitschmann               1841 - 1844

 (nar. v Boršově r.1811, ord. r.1836. Zemřel 6.2.1889 jako kurát em. v Ameisu u Vídně)

13. Josef Čech                         1844 - 1846

 (nar. v Rázové ve Slezsku r.1807, ord. r. 1831. Zemřel 3.12.1871 v Rýmařově)

14. Anton Kaminke                 1846 – 1848            pak lokální kaplan v Sosnové

 (nar. v Lichnově r.1809, ord. r.1834. Zemřel jako kurát em. v Lichnově 26.5.1879)

15. Franz Kuhn                        1848 - 1849

 (nar. v Úvalně r. 1807, ord. r .1840. Zemřel 5.10.1857 v Boršově jako kooperátor)

16. Josef Gröger                      1849 - 1852

 (nar. v Norberčanech u Města Libavé r.1817, ord. r. 1840. Zemřel  jako farář ve Václavově u Bruntálu 18.3.1883)

17. Johann Friedel                   leden 1854 - únor 1854             administrátor

18. Alois Wontra                     únor 1854 - duben 1854            administrátor

19. Franz Saliger pensionován 1854 - 1856, do října 1856 administrátor, pak u bratra Hieronyma do roku 1858 kooperátor

 (nar. v Horních Životicích r.1808, ord. r.1833. Zemřel 9.5.1884 jako emeritní farář v Potštátu)

20. Florian Pösel                      1860 - 1861

21. Anton Münster                   1865 - 1868

22. Johann Weyrich          od května do listopadu 1868 administrátor, po něm

      Anton Beitel pensionovaný farář, do 1871

23. Anton Gebauer     srpen 1871 - květen 1873, do září 1873 administrátor,  pak dále kooperátor do října 1873

24. Adolf Peschke          březen 1881 - červenec 1881                administrátor

     Anton Kaminke pensionovaný kurát od roku 1875

25. Herrmann Scheyer           únor - červen 1888                        administrátor

26. Josef Konečný                20.5.1896 - 6.8.1896

27. Ernest Dostal                 22.8.1896 - 22.7.1897

28. Josef Konšel                   10.9.1897 - 3.2.1888

29. Josef Látal                     25.8.1898 - 2.10.1902    dne 15.2.1902 v Lichnově

 administrátor, do 2.10.1902. Odešel do Krnova.

30. Johann Valerian              15.8.1902 - 7.1.1904, do Jelení jako administrátor

31. Augustin Opravil      březen - duben 1911 kooperátor, od 22.4.1911 do  1.10.1911 administrátor v Lichnově

32. Fabian Kubiš            1.8.1912 - 15.9.1912          odešel 15.9.1912 do Krnova

 jako zastupující katecheta na měšťanské škole

Dodatky:

33. Engelbert Langer narozený v Benešově, od 1. května 1913 do 1. září  1916. Pro plicní a (Rehlkopfleidung?) chorobu mu byla poskytnuta  zdravotní dovolená od 1. června 1913 do 1. září 1916, kterou  strávil většinou v Daggendorfu v Bavorsku. 1. září 1916 byl  přeložen do Kunvaldu.

34. František Hořínek narozený v Doloplazích u Olomouce, od 1. prosince 1918 do 15. ledna 1919. Byl předtím polním kurátem v Krakově a kooperátorem v Neplachovicích.

35. Alois Bednář, kooperátor v Benešově, byl od 16. října 1921 do 1. prosince 1921 excurrendo provisorem v Lichnově.

36. Ferdinand Pur byl od 1. září 1921 do 31. března 1922 provisorem a od 1. dubna do 30. června 1922 kooperátorem v Lichnově. 1. července  1922 byl přeložen zpět do Butovic, odkud předtím přišel do  Lichnova.

Poznámka: V listopadu 1924 musel duchovní správce podat farní fasi prostřednictvím vld. a. konsistoře na politickou zemskou správu v Opavě, protože ta hodlala provést víceré změny. Koncem února 1925 přišla změněná fase zpátky, doprovázena přípisem politické zemské správy v Opavě ze dne 6. února 1925, čj. IV - 1977/2.

 Ke svému velkému překvapení zjistil duchovní správce z tohoto přípisu, že zdejší místo kooperátora je k 31. srpnu 1924 zrušeno na základě výnosu ministerstva školství z 22. února 1924, čj. 10299/24 - VI. Byla (totiž) zřízena ve Strahovicích na Hlučínsku nová česká fara a pro její dotování musela být zrušena kooperátorská místa v Lichnově a Nové Vésce (Neudörfel). Pochopitelně se nikdo neptal na souhlas s tímto zrušením ani duchovního správce ani farní obce, byli postaveni před hotovou věc.

 K takovému jednání poznamenávám: Už 50 let opakovaně žádala lichnovská obec u slezské zemské vlády a vld. a. konsistoře, zda by pozemky, ležící za lichnovským farním kostelem a náležející faře v Brumovicích, nemohly být přiděleny lichnovskému farnímu beneficiu. Všechna námaha byla doposud marná. Bylo nemožné, aby brumovický farář, který má přímo v Brumovicích velká pole, ztratil pozemky v Lichnově ve prospěch lichnovské fary, která nemá žádné. Zrušení zdejšího kooperátorského místa proběhlo okamžitě, aniž by to bylo komukoli řečeno. Pozdějším přípisem komisaře pro Ratiboř a Opavu z 3. května 1925 čj. IV - 46/3 bylo farnímu úřadu sděleno, že současnému faráři bude ztráta příjmů, vzniklá zrušením kooperátorského místa, nahrazena(?) úřadem v měsíčních splátkách.

37. Po odchodu dp. faráře Franze Barwiga do Rýmařova přišel do Lichnova  jako administrátor bývalý kooperátor z Frankštátu (Nového Malína) u Šumperka Franz Müller, narozený v Boršově u Moravské Třebové, od  9. listopadu 1925 do 31. května 1926.

38. Alfons Thürmer, administrátor v Sosnové, byl k 1.1.1935 jmenován  excurrendo administrátorem Lichnova.

Dále pokračují české zápisy.